Narodil se 14. 12. 1924 v Prostějově. Promoval na Lékařské fakultě v Brně v r. 1950 a pracoval pak jako asistent katedry patologické fyziologie LF MU. V r. 1959 se z tohoto oboru habilitoval. V letech 1959–1962 byl proděkanem LF MU.V r. 1960 byl pověřen funkcí vedoucího katedry patologické fyziologie; tu pak vykonával do r. 1990, kdy odešel do důchodu. V r. 1961/62 absolvoval jednoroční pobyt na pracovišti prof. H. Selyeho v Montrealu, kde byl mj. účasten objevu kalcifylaxe. V r. 1962 byl jmenován mimořádným profesorem, v r. 1964 obhájil doktorskou disertační práci, v r. 1965 byl jmenován řádným profesorem. Věnoval se základnímu výzkumu v oblasti patologie myokardu a zejména umělých náhrad srdce. Prosadil vybudování z vysokých míst protěžovaného pracoviště, jež zkoumalo přežití zvířat s implantovanými mechanickými náhradami srdce. Od r. 1975 se rovněž podílel na výzkumu chronických účinků záření na organismus. Za jeho vedení byly u nás uskutečněny první aplikace umělého srdce i v klinické praxi. Funkci rektora zastával v období nástupu a kulminace normalizace, jejíž realizaci a průběh na univerzitě řídil.

Jan Šmarda, Karel Linhart. Prof. MUDr. Jaromír Vašků, DrSc. – rektor 1970–1973. (Galerie rektorů naší univerzity. II. Lékaři). Universitas. Revue Masarykovy univerzity v Brně. 3/1994, s. 50.