Information for authors (Czech only)
- Metodika hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků ukončených programů
- Open access – otevřený přístup k vědeckým informacím
- DOI – identifikátor digitálního objektu
- Licence Creative Commons
- Autorský zákon – použití děl jiných autorů ve výuce
Metodika hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků ukončených programů
Vláda ČR na svém jednání dne 4. srpna 2010 usnesením č. 555 schválila Metodiku hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků ukončených programů (platnou pro roky 2010 a 2011).
| Přílohy: | Metodika hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků ukončených programů, Usnesení Vlády České republiky |
Open access – otevřený přístup k vědeckým informacím
Stále větší množství akademických a vědecko-výzkumných institucí po celém světě zveřejňuje intelektuální produkci svých členů v režimu otevřeného přístupu (Open Access – OA), čili volně a bezplatně komukoliv na internetu. Cílem hnutí otevřeného přístupu je využít možností globální elektronické komunikace (internetu) k prosazení nové, efektivní, rychlé a bezplatné výměny vědeckých poznatků, a tím vytvořit alternativu k tradičnímu modelu vědeckého publikování.
Více o tomto přístupu lze zjistit např. v následujících článcích:
- M. Bartošek. Open access - otevřený přístup k vědeckým informacím. Úvod do problematiky. Zpravodaj ÚVT MU, roč. XX, č. 2.
- L. Gruber. Licence Creative Commons a jejich využití v OA. Zpravodaj ÚVT MU, roč. XX, č. 2.
- P. Rygelová. Služba SHERPA/RoMEO - další život vědeckého článku. Zpravodaj ÚVT MU, roč. XX, č. 2.
- L. Matyska. Ukládání a sdílení vědeckých dat. Zpravodaj ÚVT MU, roč. XX, č. 2.
O open access na MU se lze dočíst např. v článku
DOI – identifikátor digitálního objektu
Co je DOI?
DOI je zkratka anglického výrazu Digital Object Identifier – identifikátor digitálního objektu. Jedná se o unikátní a trvalý identifikátor digitálního objektu dostupného prostřednictvím digitálních sítí (např. vědeckého článku na webu). Podobně jako ISBN identifikuje jednoznačně a v celosvětovém měřítku tištěné knihy, tak DOI jednoznačně identifikuje digitální objekty na globálním Internetu. Jednou přidělený identifikátor DOI je trvalý; i když se digitální objekt přesune na novou lokaci na webu nebo se změní vlastník digitálního objektu, jeho DOI zůstává stále stejný.
K čemu lze DOI v praxi použít?
DOI může být využit principiálně k identifikaci jakéhokoliv typu objektů, které mají svou reprezentaci v digitální podobě dostupnou na Internetu (články, knihy, e-learningové publikace, obrázky, tabulky, data, osoby, věci, ...). Nejčastěji je DOI v současnosti používán pro časopisecké články. Umožňuje článek globálně jednoznačně identifikovat (na rozdíl od nejednoznačně zapisovaných bibliografických citací), vyhledat jeho aktuální umístění na webu (na rozdíl od URL, které po čase nezřídka přestává být platné a vrací chybu typu „webová stránka nebyla nalezena“) a řadu dalších užitečných služeb.
Dále o tomto tématu v příspěvku RNDr. Miroslava Bartoška, CSc. (ÚVT MU).
Licence Creative Commons
CC licence byly poprvé představeny světu organizací Creative Commons na sklonku roku 2002. Jedná se o sadu předem připravených licenčních ujednání, které vlastník autorských práv může přiřadit ke svému dílu. Podnětem pro vznik CC licencí byla snaha vytvořit nástroj v souladu s autorským právem na podporu kreativity v souvislosti s téměř neomezenými možnostmi šíření a vzájemného sdílení autorských děl v prostředí internetu.
CC licence pochází z rodiny tzv. veřejných licencí, stejně jako známé GNU licence. Na rozdíl od GNU je možno CC licence aplikovat na širokou škálu autorských děl tak, jak je v § 2, odst. 1 definuje AutZ, a to jak v hmotné, tak v nehmotné (elektronické) podobě. Veřejné licence se od pojetí tradičních licenčních smluv liší tím, že jsou upraveny speciálně pro síťové prostředí. Mezi jejich základní vlastnosti patří:
- jsou poskytovány neurčitému okruhu osob (resp. každému, kdo má přístup k internetu);
- jsou poskytovány na celou dobu ochrany díla (70 let po smrti autora);
- získá je automaticky každý, kdo díla v souladu s licencí využívá;
- nabyvatelé licence jsou oprávněni dílo šířit;
- licence je nabízena bezúplatně.
Více informací lze najít např. zde:
- L. Gruber. Licence Creative Commons a jejich využití v OA. Zpravodaj ÚVT MU, roč. XX, č. 2.
- http:/
/www.creativecommons.cz
Autorský zákon – použití děl jiných autorů ve výuce
V současnosti se autoři výukových materiálů z řad pedagogů Masarykovy univerzity potýkají s problémem vkládání textů a obrázků, které získali prostřednictvím internetu či oskenováním z odborných knih. V době, kdy jsou elektronické podklady pro studium na vysoké škole téměř nezbytností, se stává problematika správného a zákonného používání části děl jiných autorů ve výuce velmi aktuální. Ve spolupráci s Mgr. M. Koščíkem vznikla 
elektronická podoba dokumentu, který objasňuje užívání autorského zákona (Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "autorský zákon") při tvorbě vlastních výukových materiálů. Zde uvedené informace jsou v naprostém souladu se stanoviskem Právního odboru RMU a pracovníci MU je mohou považovat za oficiální a obecně platné.
