Informace o publikaci
Presidents above Parties? Presidents in Central and Eastern Europe, Their Formal Competencies and Informal Power
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2013 |
| Druh | Odborná kniha |
| Citace | |
| Popis | Více než dvacet let zkušeností s demokratickým vládnutím umožňuje vnímat většinu zemí střední a východní Evropy jako stabilní demokracie, které už nečelí problémům spjatým s post-komunistickou tranzicí, ale novým výzvám pramenícím z aktuálních politických problémů. Současná ekonomická krize v jistém slova smyslu problematizuje tradiční postavení různých politických aktérů a potenciálně může vést k další personalizaci politiky. K méně analyzovaným aspektům těchto procesů patří postavení prezidenta v jiných než prezidentských politických systémech. Může existovat určitá diskrepance mezi formálním a reálným postavením hlav států v zemích střední a východní Evropy, které patří buď k typu parlamentní demokracie, nebo směřovaly či směřují k typu semipresidencialismu. Ať již jsou v těchto zemích voleny hlavy státu přímo nebo prostřednictvím parlamentu, je jejich ústavní postavení založené spíše na výkonu symbolických funkcí a výkonu některých dalších (například nominačních) funkcí ve spolupráci s vládou, která představuje ten v praxi mocnější nástroj exekutivní moci. Kromě litery ústavy jsou to i historicky vytvořené ústavní zvyklosti a osobní charisma či moc jednotlivých presidentů, které dotvářejí reálný vliv hlav států v daných politických systémech. V praxi se setkáváme se snahou některých výrazných politických osobností překročit meze dané literou ústavy a ingerovat do politického procesu výrazným způsobem. Cílem předkládané knihy je zmapovat na příkladu vybraných středoevropských a východoevropských zemí, zda se po roce 1989 objevily tendence či nikoliv k většímu zapojení či osobnímu angažmá presidentů v každodenní politice, co bylo jejich příčinou, jak se projevovaly a zda je můžeme vysvětlit spíše osobností presidenta, nebo strukturou politických příležitostí, která nabídla prezidentovi větší prostor pro osobní politickou realizaci. V případě zemí, kde se takové tendence k „překračování“ ústavních limitů či posilování personálního politického vlivu neprojevily, se snažíme odpovědět na otázku, proč tomu tak je. |