Informace o publikaci
Vliv geografické bariéry na populace netopýrů: Genový tok, tahová fenologie a netopýr obrovský v ČR
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2016 |
| Druh | Konferenční abstrakty |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Genový tok je jedním ze základních jevů ovlivňujících populační strukturu i mikroevoluční procesy typu speciace s antagonistickým působením vzhledem ke genetickému posunu. U organismů s vysokým potenciálem disperze jako je např. aktivní let může hrát tento faktor klíčovou roli. Nicméně u inteligentních živočichů včetně netopýrů je populační architektura komplikována i specifiky behaviorální ekologie příslušného druhu, například úrovní natální filopatrie, sociální tradicí v období rozmnožování a dalšími faktory. Tyto charakteristiky často vznikaly v koevoluci s trofickou nikou a příslušnými ekomorfologickými adaptacemi. V příspěvku bude diskutována role horské geografické bariéry na genetickou izolaci populací netopýrů na příkladu mediteránního pleistocenního refugia. Ekologické aspekty překonávání horské bariéry budou ilustrovány v mikrogeografickém měřítku bioakustickou studií prostorové ekologie netopýrů za použití automatických detektorů v oblasti Červenohorského sedla. Detaily zjištěných patrností u skupin s odlišnou ekomorfologií budou interpretovány s přihlédnutím k pozici na gradientu “sedentary – tramp“ druhů. Významný vliv bariéry byl zjištěn u skupin využívajících gleaning jako např. u rodu Myotis, který je typický diferenciací in situ. U druhů, pro které je typický hawking, jako je např. rod Pipistrellus, probíhá případná diferenciace patrně jiným způsobem, např. za působení faunového driftu a taxonového cyklu. U vysoce mobilních druhů je genetická diferenciace v měřítku Evropy většinou relativně nízká, což souvisí s disperzí na velké vzdálenosti alze ji ilustrovat na příkladu netopýra obrovského (Nyctalus lasiopterus). |