Publication details

 

Senzitivizace B-CLL vzorků in vitro na fludarabin a chlorambucil pomocí monoklonální protilátky rituximab

Basic information
Original title:Senzitivizace B-CLL vzorků in vitro na fludarabin a chlorambucil pomocí monoklonální protilátky rituximab
Title in English:Sensitization B-CLL samples in vitro to fludarabine and chlorambucil using monoclonal antibody rituximab
Authors:Soňa Čejková, Martin Trbušek, Ludmila Ročňová, David Potěšil, Jitka Chumchalová, Jana Šmardová, Jitka Malčíková, Michael Doubek, Yvona Brychtová, Šárka Pospíšilová, Jiří Mayer
Further information
Citation:
Export BibTeX
Original language:Czech
Field:Oncology and hematology
Type:Conference abstract
Keywords:B-CLL rituximab monoclonal antibody fludarabine in vitro testing

Aberace genů p53 a ATM mají signifikantně negativní dopad na prognózu a možnosti léčby u B-CLL pacientů. Monoklonální protilátka rituximab je při léčbě B-CLL používána v kombinaci s cytostatiky, zejména s fludarabinem. Existuje však překvapivě málo dat, která by ukazovala účinek této kombinace na B-CLL buňky s abnormálním p53/ATM. Totéž platí i pro potencionální využití kombinace rituximab/chlorambucil. V našem souboru jsme delece p53 a ATM detekovali pomocí I-FISH a mutace p53 funkční analýzou FASAY s následnou sekvenací. Pro sledování efektu léčiv byl použit test buněčné viability (WST-1 assay). Po ošetření buněk rituximabem byla aplikována chemoterapeutika ve čtyřech koncentracích (F: 25-0,4 ug/ml; CLB: 50-6,25 uM) a vliv rituximabu byl stanoven pomocí multivariační analýzy ANOVA. Kombinaci rituximab/fludarabin jsme testovali na čtyřiceti vzorcích (medián B-CLL lymfocytů 90%), s touto charakterizací: 13 wild-type (wt), 10 delece ATM (medián deletovaných buněk 83%) a 17 různé abnormality p53. Senzitivita na fludarabin byla stanovena pro koncentraci 1,6 ug/ml, která poskytla významné rozdíly mezi jednotlivými vzorky. Vzorky s abnormalitami p53 byly převážně (71%) resistentní (viabilita větší než 60%) a žádné nebyly senzitivní. Naopak 40% vzorků s delecí ATM bylo senzitivních (viabilita nižší než 40%), což je více než u skupiny wt (23%). Samotný rituximab slabě zvýšil metabolickou aktivitu buněk (obvykle na 110-130% oproti kontrole), ojediněle jsme zaznamenali pokles aktivity (do 80%). Při srovnání viability buněk ovlivněných pouze fludarabinem a kombinací rituximab/fludarabin vztažené k neošetřené kontrole byl pozorován senzitivizační efekt rituximabu u 30% vzorků s abnormalitami p53 nebo ATM a u 62% vzorků wt. Pro kombinaci rituximab/chlorambucil, která byla testována jako pilotní studie u dvanácti vzorků, jsme pozorovali pozitivní účinek rituximabu u některých vzorků ve všech třech skupinách. Naše výsledky ukazují, že senzitivita B-CLL buněk k fludarabinu je determinována statutem genů p53/ATM. Některé vzorky je možné senzitivizovat rituximabem, bez ohledu na tyto geny. Existuje též možnost senzitivizace rituximabem pro chlorambucil. Podporováno grantem IGA MZ č. 8445-3/2005.

Aberace genů p53 a ATM mají signifikantně negativní dopad na prognózu a možnosti léčby u B-CLL pacientů. Monoklonální protilátka rituximab je při léčbě B-CLL používána v kombinaci s cytostatiky, zejména s fludarabinem. Existuje však překvapivě málo dat, která by ukazovala účinek této kombinace na B-CLL buňky s abnormálním p53/ATM. Totéž platí i pro potencionální využití kombinace rituximab/chlorambucil. V našem souboru jsme delece p53 a ATM detekovali pomocí I-FISH a mutace p53 funkční analýzou FASAY s následnou sekvenací. Pro sledování efektu léčiv byl použit test buněčné viability (WST-1 assay). Po ošetření buněk rituximabem byla aplikována chemoterapeutika ve čtyřech koncentracích (F: 25-0,4 ug/ml; CLB: 50-6,25 uM) a vliv rituximabu byl stanoven pomocí multivariační analýzy ANOVA. Kombinaci rituximab/fludarabin jsme testovali na čtyřiceti vzorcích (medián B-CLL lymfocytů 90%), s touto charakterizací: 13 wild-type (wt), 10 delece ATM (medián deletovaných buněk 83%) a 17 různé abnormality p53. Senzitivita na fludarabin byla stanovena pro koncentraci 1,6 ug/ml, která poskytla významné rozdíly mezi jednotlivými vzorky. Vzorky s abnormalitami p53 byly převážně (71%) resistentní (viabilita větší než 60%) a žádné nebyly senzitivní. Naopak 40% vzorků s delecí ATM bylo senzitivních (viabilita nižší než 40%), což je více než u skupiny wt (23%). Samotný rituximab slabě zvýšil metabolickou aktivitu buněk (obvykle na 110-130% oproti kontrole), ojediněle jsme zaznamenali pokles aktivity (do 80%). Při srovnání viability buněk ovlivněných pouze fludarabinem a kombinací rituximab/fludarabin vztažené k neošetřené kontrole byl pozorován senzitivizační efekt rituximabu u 30% vzorků s abnormalitami p53 nebo ATM a u 62% vzorků wt. Pro kombinaci rituximab/chlorambucil, která byla testována jako pilotní studie u dvanácti vzorků, jsme pozorovali pozitivní účinek rituximabu u některých vzorků ve všech třech skupinách. Naše výsledky ukazují, že senzitivita B-CLL buněk k fludarabinu je determinována statutem genů p53/ATM. Některé vzorky je možné senzitivizovat rituximabem, bez ohledu na tyto geny. Existuje též možnost senzitivizace rituximabem pro chlorambucil. Podporováno grantem IGA MZ č. 8445-3/2005.