History of the Jesuit College (Czech only)

Jezuitský řád, přesnějším názvem Tovaryšstvo Ježíšovo (Societas Iesu), je jedním z největších a nejvýznamnějších řeholních řádů římskokatolické církve. Mezi hlavní aktivity řádu patří mimo jiné i vzdělávací a vědecká činnost. Do českých zemí byli jezuité přivedeni v 16. století a začali aktivně podporovat vzdělanost ve všech stupních vzdělávacího procesu. Byly zakládány základní, střední i vysoké školy, které vykazovaly vysokou úroveň.

Přítomnost Tovaryšstva Ježíšova je v Telči zřejmá na první pohled, jelikož působení tohoto řádu ovlivnilo podstatnou část stavebního fondu města. Díky iniciativě a finanční podpoře ze strany ovdovělé Františky Slavatové z Chlumu a Košumberka, rozené z Meggau, si mohli jezuité dovolit postavit vlastní kolej a dům třetí probace (dnešní čp. 2) s vedlejším kostelem Jména Ježíš, seminář sv. Andělů (dnes čp. 74), budovu jezuitského gymnázia (čp. 3) a několik dalších staveb. 

Základní kámen koleje byl položen v roce 1651 a již roku 1655 byla stavba koleje i s probačním domem dokončena jako trojkřídlá dvoupatrová budova kolem nepravidelného dvora. Svou monumentálností se vymyká z typologie okolní zástavby, a to nejen objemem, ale i svým jednoduchým až strohým vzezřením. Platí to i v porovnání s jezuitskými kolejemi v jiných městech (např. Jihlava, Český Krumlov, Jindřichův Hradec či Praha). Od roku 1657 zde byla otevřena i lékárna a později také tiskárna. Budova měla být užívána 17–19 členy řádu, ve skutečnosti byl tento počet o něco vyšší. Jelikož v prvních letech ještě nestál vedlejší kostel Jména Ježíš, bylo jezuitům povoleno používat protější kostel sv. Jakuba, při kterém byla pro tento účel vybudována nová sakristie. Po zrušení jezuitského řádu roku 1773 připadla budova koleje státu a o čtyři roky později v ní byla zřízena kasárna. Po roce 1883 zde byla dívčí měšťanská škola, v 2. polovině 20. století pak střední odborná škola. Dnes je budova majetkem Masarykovy univerzity.

Stavebně se jezuitská kolej vymyká proporcím tehdejší běžné měšťanské zástavby nejenom v rámci náměstí, ale i městského jádra jako takového. Jedná se o druhý největší komplex budov hned po vedlejším zámeckém areálu. Z vnějších původních fasád se nám dochoval pouze vstupní portál s vročením 1654. Dnešní stav je výsledkem několika pozdějších více či méně rozsáhlých stavebních úprav. Ta nejrazantnější proběhla na počátku 20. století. Fasády upravoval Václav Hübschmann, který je i autorem sgrafita na bočním průčelí. Dvorní fasády působí jednoduše až stroze, ale lze předpokládat, že otevřené arkády, které se dochovaly pouze v přízemí jednoho z dvorních křídel, byly původně mnohem rozsáhlejší. Interiéry zůstaly zachovány v téměř nezměněné podobě. Přízemí a první patro je zaklenuto křížovými klenbami, místnosti ve vyšších patrech jsou sklenuty pruskými plackami a částečně jsou plochostropé. Štuková výzdoba byla od počátku jednoduchá a spíše strohá.

Stavebně i funkčně zajímavým prvkem je neobvykle velkorysý vstupní prostor do krovů kostela, který býval obvyklejší u profánních staveb. Tato skutečnost souvisí pravděpodobně s meteorologickými měřeními, která zde jezuité prováděli.

Budova gymnázia byla od roku 1775 využívána jako c. k. hlavní škola, s níž splynula chlapecká škola. Kostel Jména Ježíš se stal filiálním kostelem.