Roku 1843 vstupuje do starobrněnského kláštera augustiniánů Johann Gregor Mendel, světově uznávaný zakladatel genetiky. Mezi Mendelovy spolubratry ale patřilo i několik badatelů, kteří ve svých pracích reflektovali oblasti estetiky a umění. Byli to především spisovatelé František Tomáš Bratránek a František Matouš Klácel, mezi další se řadili novinář Tomáš Eduard Šilinger nebo sbormistr a dirigent Pavel Křížkovský, jehož žákem byl také Leoš Janáček. Působili zde však i další myslitelé, kteří dnes zůstávají více či méně upozaděni, avšak společně svým dílem vytvořili z augustiniánského kláštera v Brně ve své době jedinečné místo vzdělanosti ležící mimo tradiční kulturní centra územní i institucionální. Záměrem výzkumného projektu je na základě studia přímých pramenů (spisy, záznamy, korespondence, atd.) představit tyto osobnosti a jejich myšlení především z hlediska estetiky a teorie umění. Cílem výzkumu bude charakterizovat základní témata jejich úvah (spor o hegelianismus, otázky národní identity, význam umění, témata sociální, náboženská a etická) a určit postoje a inspirace, které tak v moravské metropoli spoluutvářely intelektuální atmosféru 19. století.

Publikace