Informace o publikaci
Genetická struktura populací blešivce potočního (Gammarus fossarum) v prameništích moravskoslovenského pomezí
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2012 |
| Druh | Konferenční abstrakty |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Sladkovodní bezobratlí a zvláště pak zástupci permanentní fauny jsou ve své disperzi do značné míry limitováni vodním prostředím, a lze tedy předpokládat, že jejich genetická struktura bude odpovídat struktuře říční sítě. Cílem této studie bylo popsat populačně- -genetickou strukturu blešivce potočního (Gammarus fossarum) v pramenných úsecích toků. Celkem bylo genotypizováno 664 jedinců z 24 populací na pěti polymorfních mikrosatelitových lokusech. Oblast výzkumu se nacházela na moravsko-slovenském pomezí, přičemž 3 populace náležely do povodí Odry, 10 do povodí Moravy a 11 do povodí Váhu. Populace blešivce potočního byly na velkých prostorových škálách (řádově kilometry až desítky kilometrů) geneticky značně diferencované. Na malých prostorových škálách (řádově desítky až stovky metrů) se všakgeneticky téměř nelišily. Dle získaných výsledků nepředstavovalo rozvodí pro disperzi blešivců nepřekonatelnou bariéru, a je tak zřejmé, že G. fossarum je schopen překonávat terestrické prostředí. Vzhledem k jeho permanentní vazbě na vodní prostředí lze usuzovat, že se nejspíše jedná o disperzi pasivní (pravděpodobně zoochorii). Efektivní velikosti populací G. fossarum do jisté míry závisí na množství vápníku ve vodě, který je nezbytný pro správný průběh ekdyse. Vápnitost lokality by tedy měla ovlivňovat také genetickou diverzitu populací tohoto druhu. V rámci této práce však byla mezi genetickou diverzitou a konduktivitou, jako proxy proměnnou koncentrace vápníku, zjištěna pouze slabá korelace. |