Informace o publikaci
National Mobilization of Labour Force in Czechoslovakia (1945 – 1949)
| Název česky | Národní mobilizace pracovních sil v Československu (1945 – 1949) |
|---|---|
| Autoři | |
| Rok publikování | 2017 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Journal on European history of law |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | Repozitář MU |
| Obor | Právní vědy |
| Klíčová slova | National Mobilization of Labour Force; the Labour Protection Office; the Communist programme of reconstruction of Gottwald´s government; the distribution of labour force; direct (administrative) orders to place workers |
| Přiložené soubory | |
| Popis | Národní, řízenou mobilizaci a rozdělování pracovních sil lze vysvětlit jako proces, na základě kterého jsou jednotliví pracovníci dosazováni na pracovní místa v určitých odvětvích nebo oborech společenské výroby tak, aby společně umožnili fungování celkové společenské práce. Po skončení druhé světové války byl v Československu markantní nedostatek pracovních sil, struktura trhu práce (míra zaměstnanosti a rozložení pracovní síly v jednotlivých odvětvích a regionech) byla zcela nerovnoměrná. Na základě vládního nařízení č. 13/1945 Sb., o zatímní výstavbě úřadů ochrany práce, a vyhlášky č. 164/1945 Sb., o obvodech a sídlech okresních úřadů ochrany práce a jejich poboček, se zřídily okresní úřady ochrany práce. Postupně se zavádělo povinné zaznamenávání všech změn o pracovních poměrech. Uchazeč o zaměstnání i jeho potenciální zaměstnavatel měli vždy povinnost požádat úřad práce o povolení hledat nebo nabídnout zaměstnání (podle vyhlášky č. 15/1945 Sb.). K platnému vzniku pracovního (učebního) poměru a nástupu zaměstnanace na konkrétní pracovní pozici byl zapotřebí předchozí souhlas příslušného okresního úřadu ochrany práce. V Československu byla letech 1946 - 1947 plánována pracovní mobilizace jen pro některé dílčí oblasti hospodářství (na základě dobrovolnosti).Teprve po dvou letech stát přistoupil k centrálnímu plánování mobilizace pracovních sil. Řízené rozmisťování pracovních sil mělo na přelomu 40. a 50. let 20. století několik několik forem, a to reprodukční pohyb pracujících, získávání nvých pracovních zdrojů z práceschopného dospělého obyvatelstva, které dosud do pracovního procesu zapojeno nebylo, a redistribucí pracovních sil (meziodvětvový přesun pracovníků). Socialistické právo znalo tři hlavní metody plánovaného pohybu pracovních sil: výběr uchazečů o zaměstnání prováděný společenskými orgány z uchazečů, nábor pracovníků a přímé (administrativní) určování pracovníků do pracovních sil. |
| Související projekty: |