Informace o publikaci
Driftwood in the Eemian interglacial lacustrine unit from the Faroe Islands and its possible source areas: palaeobotanical and ichnological analysis
| Název česky | Driftwood v eemské interglaciální jezerní formaci z Faerských ostrovů a jejich možné zdrojové oblasti: paleobotanická a ichologická analýza |
|---|---|
| Autoři | |
| Rok publikování | 2018 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Boreas |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | https://onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1111/bor.12332 |
| Doi | http://dx.doi.org/10.1111/bor.12332 |
| Klíčová slova | Faroe Islands; Pleistocene; driftwood; palaeobotany; Teredolites |
| Popis | Pobřežní útesy v Klaksvíku (zátoka Bordoyar) jsou jedinou známou lokalitou s eemskými sedimenty na Faerských ostrovech. Předcházející studie se zaměřily na sedimentologii, tefrochronologii, paleoekologii a datování stáří sedimentů. V jezerní, jílovité až prachovité gyttji jsme shromáždili rozptýlené dřevěné úlomky, určené jako Larix sp., Pinus sp., Taxus sp. a Betulaceae? Tyto pozůstatky dřev nadto obsahují četné fosilní stopy vytvořené mořskými vrtavými mlži (Teredolites longissimus), které společně s diskusí o plošném rozšíření zjištěných druhů dřevin vedou k závěru, že jsou nepůvodní, tj. jedná se o driftwood. Za nejpravděpodobnější zdrojovou oblast naplavených dřev ve východní části Severního Atlantiku je obvykle považována Severní Sibiř. Uvažovali jsme přibližnou vzdálenost transportu od areálu výskytu druhů stromů s hlavními směry mořských proudů v příslušné části severního Atlantiku. Při zohlednění známých průměrných rychlostí mořských proudů během předposledního interglaciálu bylo zjištěno cca 130-200 dní pro transport ze Severní Ameriky a 350-1100 dní ze Sibiře. Při porovnání s maximálním dobou "plování" pro zjištěné druhy dřevin lze usoudit, že faerské dřevo může pocházet nejen ze Sibiře, ale také z východního pobřeží Severní Ameriky, zejména z oblasti kolem Velkých jezer, stejně tak jako ze západní části Evropy. |