Informace o publikaci
Das Buch, das nicht ist. Das Motiv des Bruno Schulzschen Buches in Maxim Billers Novelle Im Kopf von Bruno Schulz
| Název česky | Kniha, která není. Schulzovský motiv Knihy v novele Maxima Billera Im Kopf von Bruno Schulz |
|---|---|
| Autoři | |
| Rok publikování | 2020 |
| Druh | Článek ve sborníku |
| Konference | Junge Slavistik im Dialog IX. Beiträge zur XIV. Internationalen Slavistischen Konferenz |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | https://www.verlagdrkovac.de/978-3-339-11576-8.htm |
| Klíčová slova | Bruno Schulz; Maxim Biller; Thomas Mann; pretext; posttext; intertext; Renate Lachmann; memory of text; intertextual strategy |
| Popis | Tento článek se věnuje komparativní analýze motivu Knihy v povídkách meziválečného polského židovského spisovatele Bruna Schulze a v novele současného německého židovského prozaika Maxima Billera Im Kopf von Bruno Schulz. Základním východiskem pro srovnání motivu u obou autorů je pojetí intertextuality německé slavistky Renate Lachmann, která rozlišuje tři způsoby, jakými manifestovaný text (posttext) navazuje na referenční text (pretext), tedy tři strategie zacházení s kulturním dědictvím, které je buď rozepisováno, přepisováno anebo se posttext pokouší o popření a vymazání pretextu. Billerovu strategii zacházení s „pamětí textu“ přitom interpretujeme u vědomí skutečnosti, že Bruno Schulz adresoval v roce 1938 svému literárnímu idolu Thomasi Mannovi dopis s povídkou, který se však nedochoval. Právě tato skutečnost dopisu-Knihy, která není, umožňuje Maximu Billerovi vést podvojný dialog jak s ikonickou rolí Thomase Manna v německé kultuře, tak s drohobyčským autorem Skořicových krámů, jenž se stává literární ikonou 21. století. |
| Související projekty: |