Informace o publikaci

Inaktivace p53 u B-CLL pacientů ve vztahu k mutačnímu stavu IgVH a léčbě

Autoři

TRBUŠEK Martin MALČÍKOVÁ Jitka ŠMARDOVÁ Jana KUHROVÁ Viera MENTZLOVÁ Dita FRANCOVÁ Hana SVITÁKOVÁ Miluše BUKOVSKÁ Soňa KUGLÍK Petr DOUBEK Michael BRYCHTOVÁ Yvona ZAČAL Jiří KUJÍČKOVÁ Jitka POSPÍŠILOVÁ Šárka MAYER Jiří

Rok publikování 2006
Druh Článek ve sborníku
Konference XX. olomoucké hematologické dny
Fakulta / Pracoviště MU

Lékařská fakulta

Citace
Obor Onkologie a hematologie
Klíčová slova B-CLL p53 IgVH treatment
Popis Navzdory širokému konsenzu ohledně velmi špatné prognózy B CLL pacientů s abnormalitami v p53, nejsou procesy vedoucí k mutacím či delecím tohoto genu jasné. V několika studiích byla vypozorována asociace mezi přítomností abnormalit v p53 a nemutovaným stavem IgVH lokusu, která by svědčila pro biologickou determinaci inaktivace p53 u tohoto subtypu (tedy proces spontánní mutageneze). Jiné práce si ovšem povšimly rovněž silné asociace mezi mutacemi v p53 a předchozí léčbou, což by mohlo indikovat umělou selekci nebo dokonce indukci mutací v p53 v průběhu chemoterapie. Situace je navíc znepřehledněna skutečností, že potřeba léčby je silně vychýlena na stranu pacientů s nemutovaným IgVH. Náš komplexní přístup k mapování abnormalit v genu p53 u B CLL pacientů (diskutovaný na posteru Malčíková a kol.) nám umožnil částečně osvětlit toto téma na našem souboru 147 pacientů. Asociace mezi přítomností abnormalit v p53 a zárodečnou sekvencí IgVH se skutečně vyjevila (15/90 = 16.7% vs. 3/57 = 5.3% u pacientů s mutovaným IgVH; P< 0.05). Souvislost mezi abnormalitami v genu p53 a předchozí léčbou se nepotvrdila. Ve skupině s nemutovaným IgVH, kde byla léčba vyžadována u 49% pacientů, byly abnormality v genu p53 přibližně stejně časté u léčených i neléčených pacientů. Ve skupině s mutovaným IgVH byla léčba okrajovou záležitostí (v čase p53 diagnózy proběhla jen u 7% pacientů) a žádný z nich nevykazoval poruchy v tomto genu. Z našich výsledků tak vyplývá, že u signifikantní části B CLL pacientů s mutacemi v p53 vznikají tyto bez jakékoli souvislosti s léčbou a proces spontánní mutageneze je z dosud neznámých důvodů daleko intenzivnější u subtypu se zárodečnou sekvencí IgVH lokusu. Již po relativně krátké době sledování může naše studie rovněž potvrdit velmi nepříznivou prognózu pro B CLL pacienty s abnormalitami v p53. Ta je zřejmá z téměř nevyhnutelného požadavku na léčbu (ta proběhla či probíhá již u 85% pacientů s poruchami v p53) a krátké doby přežití: u dosud zemřelých pacientů s abnormalitami v p53 (n=10) činila průměrná doba od diagnózy k úmrtí pouhých 26 měsíců.

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info