Informace o publikaci
Psychologická východiska environmentální výchovy
Autoři | |
---|---|
Rok publikování | 2008 |
Druh | Účelové publikace |
Fakulta / Pracoviště MU | |
Citace | |
Popis | Práce se zabývá oblastí environmentální psychologie, nověji tzv. conservation psychology, jejíž koncepty nejsou zatím v českém prostředí rozšířeny. Studie vychází z teze, že psychologie má významný potenciál přispět k řešení globálního problému neudržitelnosti lidských aktivit. Z pozice conservation psychology, která hledá způsoby, jak působit na environmentální chování člověka, se práce zabývá některými složkami vztahu dětí školního věku k přírodě. Je stručně nastíněn vývoj zkoumání vztahu člověka a životního prostředí v psychologii a uvedeny vybrané teoretické koncepty, kterými se zabývá současný výzkum v conservation psychology. Vztah člověka k přírodě je konceptualizován pětidimenzionálním modelem J. Krajhanzla (2006). Práce se dále zabývá dvěma složkami vztahu člověka k přírodě: jeho emoční reakcí na přírodu a množstvím zkušeností s přírodou. Jsou ověřovány hypotézy o odlišnosti těchto dvou charakteristik u dětí školního věku, které pravidelně navštěvují skautské oddíly a dětí, které tuto možnost nevyužívají. Práce využívá srovnávacích dat získaných v rámci Výzkumu odcizování člověka přírodě z let 2004-2005 (Národní program výzkumu MŽP: Krajina a sídla budoucnosti, číslo projektu IC/4/40/04). Výsledky podporují stanovené hypotézy. Byly zjištěny odlišnosti jak v pozitivnější emoční reakci, tak v množství zkušeností s přírodou u dětí ze skautských oddílů. Skauti mají více zkušeností zejména s aktivitami rozvíjejícími schopnosti pro pobyt v přírodě, častěji přicházejí do kontaktu s volně žijícími zvířaty a častěji se účastní environmentálně-výchovných aktivit. Práce uvádí, jakým způsobem mohou skautské oddíly přispívat k rozvíjení vztahu dětí k přírodě a zároveň upozorňuje na omezení, kterým čelí. |