Informace o publikaci
Modern analogues from the Southern Urals provide insights into biodiversity change in the early Holocene forests of Central Europe
| Název česky | Současné analogie z Jižního Uralu poskytují náhled na změny biodiverzity raně holocénních lesů střední Evropy |
|---|---|
| Autoři | |
| Rok publikování | 2010 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Journal of Biogeography |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | Fulltext on Wiley Online Library |
| Doi | http://dx.doi.org/10.1111/j.1365-2699.2009.02256.x |
| Obor | Ekologie - společenstva |
| Klíčová slova | Bryophytes; broad-leaved trees; canopy shading; mixed oak forests; palaeoecology; Russia; snails; species richness; vascular plants; vegetation change |
| Popis | Změny diverzity, které proběhly ve středoevropských lesích v raném holocénu, mohou být lépe vysvětleny s využitím znalosti moderní analogie těchto lesů, které se vyskytují v nejvýchodnější Evropě. V článku proto srovnáváme diverzitu cévnatých rostlin, mechorostů a plžů v různých lesních typech Jižního Uralu (Baškortostán, Rusko) s cílem poskytnout paleoekologickou perspektivu na tyto zaniklé středoevropské lesy. Zaznamenali jsme všechny druhy cévnatých rostlin, terikolních mechorostů a plžů a měřili jsme faktory abiotického postředí na plochách o velikosti 100 m2 ve čtyřech typech lesů vymezených dominancí různých druhů stromů: Pinus sylvestris-Larix sibirica, Betula pendula-Populus tremula, Quercus robur a Acer platanoides-Tilia cordata-Ulmus glabra. Tyto typy odpovídají časové posloupnosti lesních společenstev, jak se vyskytovala ve střední Evropě v raném holocénu. Druhové bohatství bylinného patra bylo nejvíce ovlivněno světlem propuštěným přes stromové patro. První tři lesní typy měly rozvolněné stromové patro a byly druhově bohaté, zatímco javorovo-lipovo-jilmové lesy byly stinnější a druhově chudé. Druhové bohatství terikolních mechorostů klesalo od jehličnatých k širokolistým opadavým lesům. Naopak největší druhové bohatství plžů bylo v javorovo-lipovo-jilmových lesích díky většímu obsahu vápníku v opadu těchto stromů. Na základě moderní analogie jihouralských lesů navrhujeme hypotézu, že pozdně glaciální světlé borové a modřínové lesy středoevropských nížin byly bohaté světlomilnými druhy cévnatých rostlin, z nichž mnohé byly současně typické pro luční stepi a mezické trávníky. Současně obsahovaly řadu druhů terikolních mechorostů. Šíření břízy, osiky a dubu v raném holocénu způsobilo omezení lokálního druhového bohatství terikolních mechorostů, ne však cévnatých rostlin. Následné šíření jilmu, lípy, javoru a jasanu způsobilo zapojení stromového patra, ústup světlomilných bylin a omezení lokálního druhového bohatství cévnatých rostlin. Kromě stínění bylinného patra však tyto stromy obohatily půdu o vápník ze svého opadu, čímž urychlily dekompoziční procesy a cyklování živin. To umožnilo nárůst druhového bohatství terestrických plžů. |
| Související projekty: |