Výrok holandského architekta Aldo van Eycka o důležitosti „místa a okamžiku formy“ v uměleckohistorické analýze se stal důležitým momentem pro kritiku poválečné architektury v Evropě. Je možné jej však použít nejen pouze na dějiny moderní architektury, ale v tradici brněnských dějin umění, sledujících vztah mezi prostorem a místem, resp. mezi časem a formou, lze oba termíny velmi dobře metaforicky použít pro zkoumání uměleckých děl raného středověku, raného novověku i moderního období dějin umění.
Studenti doktorského a magisterského programu dějin umění a jejich vedoucí v tomto projektu navazují na předchozí témata v minulých dvou letech: na otázky časové kontinuity a diskontinuity v dějinách umění (v roce 2014) a na problém vztahu tvůrců a recipientů uměleckých děl v evropských dějinách umění (v roce 2015). Předkládaný projekt je proto nyní zaměřen na výzkum dějin umění (tj. dějiny architektury, sochařství, malířství, užitého umění, kresby a fotografie) především v kontextu daného geografického prostoru a konkrétního časového období.

Publications