Textury mediální komunikace a mobilita v urbánním prostředí u lidí se zrakovým znevýhodněním

• Authors: DOBOŠ Pavel
• Year of publication: 2022
• Type: Appeared in Conference without Proceedings
• MU Faculty or unit: Faculty of Science
• Description: Příspěvek se hlásí k přístupům kritické geografie komunikací a geografie znevýhodnění. Zabývá se texturami v komunikaci, které se produkují, když se lidé se zrakovým znevýhodněním pohybují po městském prostoru a v rámci tohoto pohybu i pro tento pohyb využívají informační a komunikační technologie. Podle švédského geografa Andrého Janssona jsou textury v komunikaci konceptem, který propojuje vytváření prostoru a rytmy komunikace. Textury jsou prostorově ustálené, avšak ne neměnné, způsoby komunikace a využívání médií na určitých místech, které zahrnují jak symbolickou, tak materiální rovinu. Paul Adams je ve své taxonomii mediální geografie zahrnuje do komunikace v místech. Jsou hybným prvkem mediatizace, tedy procesu, skrze nějž je žitý svět přetvářen a pozměňován díky faktu, že jsou při jeho reprodukci přítomny mediální technologie. Pro pohyb lidí se zrakovým znevýhodněním po městském prostoru existují textury komunikace před cestou (hledání, výběr a příprava cesty) a při cestě (využití médií k navigaci, orientaci nebo usnadnění cesty). Šlo by tedy o dvě rozdílné „komunikace v místech“, nicméně odkloníme-li se od pointilistické humanisticko-geografické diference mezi místem a prostorem, jde o jednu „komunikaci v trase“, do jejíž textury vstupuje prohlížení internetových map, využití telefonického popisu cesty od pracovníků asistenčních služeb pro osoby nevidomé, sestavení itineráře cesty, navigování pomocí GPS, různé aplikace na chytrých telefonech usnadňující orientaci, technologie VPN (vysílač povelů pro nevidomé), ale i občasné optání se na cestu kolemjdoucích. Všechny tyto elementy ovlivňují, jak textura komunikace tvaruje neustálé utváření nevizuální trasy krok za krokem.