Představuje zásadní koncepční změnu pojetí vzdělávání jako organizačního principu, kdy všechny možnosti učení – ať už v tradičních vzdělávacích institucích v rámci vzdělávacího systému či mimo ně – jsou chápány jako jediný propojený celek, který dovoluje rozmanité a četné přechody mezi vzděláváním a zaměstnáním a který umožňují získávat stejné kvalifikace a kompetence různými cestami a kdykoli během života. Považujeme jej za nepřetržitý proces, resp. neustálou připravenost člověka učit se „od kolébky po hrob“. Vychází se přitom ze zásady, že konkrétní získané kompetence nejsou tak cenné jako schopnost učit se. Zdůrazňuje se význam i takových učebních aktivit každého jedince, které nemají organizovaný ráz, tzn. samostatného učení např. při práci, při pobytu v přírodě, na kulturních akcích apod.

Celoživotní učení lze členit do dvou základních etap, které označujeme jako počáteční a další vzdělávání.

Probíhá zejména v mladém věku a může být ukončeno po splnění povinné školní docházky vstupem na trh práce nebo přechodem mezi ekonomicky neaktivní obyvatele. Počáteční vzdělávání tedy zahrnuje základní vzdělávání, střední vzdělávání, terciární vzdělávání.

Probíhá po dosažení určitého stupně vzdělání, resp. po prvním vstupu vzdělávajícího se na trh práce. Další vzdělávání může být zaměřeno na různorodé spektrum vědomostí, dovedností a kompetencí důležitých pro uplatnění v pracovním, občanském i osobním životě.

Formální vzdělávání je realizováno ve vzdělávacích institucích, zpravidla ve školách. Jeho funkce, cíle, obsahy, organizační formy a způsoby hodnocení jsou vymezeny právními předpisy. Zahrnuje získávání na sebe zpravidla navazujících obsahů (ZŠ, SŠ, VOŠ, VŠ), jejichž absolvování je potvrzováno příslušným osvědčením (vysvědčením, diplomem apod.).

Neformální vzdělávání je zaměřeno na získání vědomostí, dovedností a kompetencí, které mohou respondentovi zlepšit jeho společenské i pracovní uplatnění. Neformální vzdělávání je poskytováno v zařízeních zaměstnavatelů, soukromých vzdělávacích institucích, nestátních neziskových organizacích, ve školských zařízeních apod. Patří sem organizované volnočasové aktivity pro děti, mládež a dospělé, kurzy cizích jazyků, počítačové kurzy, rekvalifikační kurzy, ale také krátkodobá školení a přednášky. Nevede k získání stupně vzdělání.

Informální učení je chápáno jako proces získávání vědomosti, osvojování si dovedností a kompetencí z každodenních zkušeností a činností v práci, v rodině, ve volném čase. Zahrnuje také sebevzdělávání, kdy učící se nemá možnost ověřit si nabyté znalosti. Na rozdíl od formálního a neformálního vzdělávání je neorganizované, zpravidla nesystematické a institucionálně nekoordinované.

Poskytuje vysokoškolské vzdělávání v programech celoživotního vzdělávání dle § 60 zákona č. 111 o vysokých školách. Úspěšným absolventům programů celoživotního vzdělávání v rámci akreditovaných studijních programů, pokud se stanou studenty podle tohoto zákona (§ 48 až 50), může vysoká škola uznat kredity, které získali v programu celoživotního vzdělávání až do výše 60 % kreditů potřebných k řádnému ukončení studia.

Typ odborného vzdělávání na vysokých školách, užívaný např. v dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, zdravotnických profesí, úředníků aj. např. v pedagogice jde o specializační studium výchovného poradenství, speciální pedagogiky, školského managementu, v technických oborech např. technického znalectví, v medicíně – diabetologická sestra apod. Charakteristickým znakem tohoto druhu vzdělávání je, že navazuje na již získanou odbornou způsobilost k výkonu povolání a probíhá při výkonu povolání. Podmínkou přijetí do specializačního vzdělávání bývá většinou ukončení magisterského programu.

Druh dalšího vzdělávání např. učitelů zaměřený na rozšíření odborné způsobilosti, u učitelů např. o další aprobační předmět. U jiných profesí je zaměřeno na rozšíření (a prohloubení) znalostí a dovedností v oboru na úroveň, která je vyšší než standardní požadavky studia a umožňuje získat vyšší nebo další kvalifikaci v oboru.

Druh dalšího vzdělávání, určený pro absolventy vysokých nebo středních škol k tomu, aby získali potřebnou a ucelenou způsobilost k výkonu zejména pracovních činností, za předpokladu, že dosavadní vzdělání k výkonu stávající činnosti nepostačuje. Současně toto studium přispívá k samotnému utváření a rozvíjení klíčových kompetencí.

Cílem rekvalifikačního vzdělávání je změnit dosavadní kvalifikaci účastníka tak, aby získal nové znalosti a dovednosti a mohl nalézt vhodné zaměstnání. Je důležité jak pro osoby registrované na ÚP, tak zejména pro absolventy škol, jimž chybí určitá odborná kompetence nebo patřičná dovednost. Po dohodě s úřady, odbornými školami, či zaměstnavateli je možné prostřednictvím vzdělávací instituce organizovat a realizovat efektivní vzdělávání na míru.

Krátkodobý program nebo část vzdělávacího programu vztahujícího se k určitému úseku výuky. Kurz probíhá v minimální délce 18 vyučovacích hodin 1 přímé výuky nebo je akreditován příslušnou institucí (např. resortním ministerstvem). Lze v něm realizovat výuku různými formami a používat přitom různých metod. Cílem kurzu je zpravidla prohloubení a rozšíření znalostí, aktivnější zvládnutí různých intelektových či senzomotorických dovedností, rozvinutí schopností na základě nabytých vědomostí a dovedností něco vytvořit.

Forma výuky, při níž vyučující převážně monologickým způsobem objasňuje studentům určité téma v rámci studijního oboru. Cyklus je pak sérií přednášek na sebe navazujících.

Forma výuky na vysoké škole doplňující přednášky. Základem je aktivní účast studentů na vyučování s cílem osvojení a prohloubení příslušných vědomostí a dovedností i metod vědecké práce. Lze jej také pojmout jako kurz či vědeckou rozpravu ke stanovenému tématu. Seminář je specifickou vzdělávací akcí, při které hraje důležitou roli zprostředkování odborných anebo metodických znalostí. Seminář umožňuje účastníkům, aby si osvojili fundované vědomosti experta, aniž by museli podstupovat časově náročné samostudium. Významným aspektem semináře je přímý kontakt s lektorem, což dává účastníkům možnost například formou dotazů nebo diskusí vysvětlit si okamžitě nejasné nebo ne zcela pochopené vzdělávací obsahy.

Soubor různorodých psychických i fyzických vzdělávacích aktivit spočívající v upevnění, rozšiřování a prohlubování stávajících vědomostí a znalostí, rozvíjením schopností a dovedností v příslušném či příbuzném oboru. V neposlední řadě může být spojeno i s vytvořením modelových podmínek či praktických ukázek a situací pro rychlejší adaptaci na prostředí, ve kterém se bude následně účastník pohybovat.

Přednášky, tematické kurzy, exkurze a jiné aktivity pořádané v rámci U3V na MU.