V důsledku digitalizace soudů získávají aktéři soudní správy nové nástroje řízení soudů. Plošná a pravidelně aktualizovaná data jsou dnes v řadě států využívána například při sestavování rozpočtů soudů, plánování počtu soudců a asistentů, přidělování spisů nebo hodnocení výkonnosti a kariérních postupů soudců. Digitalizace zároveň umožňuje výrazně intenzivnější a méně nákladný dohled nad činností soudců – předsedové soudů mohou kdykoli z pohodlí jejich kanceláře nahlížet do spisů všech soudců jejich soudu, sledovat průběh řízení v reálném čase nebo prostřednictvím informačních systémů přednastavovat pořadí, v jakém mají být věci rozhodovány.

V českém prostředí je ilustrativním příkladem tzv. „čárkový“ systém, který hraje roli při povyšování, odměňování i kárné odpovědnosti soudců. Pravidelné rozesílání přehledů o počtu (ne)vyřízených věcí pak funguje jako neformální mechanismus, který ovlivňuje priority soudců a jejich každodenní rozhodování.

Tyto nástroje nepůsobí pouze jako technické pomůcky. Fungují jako specifický, méně viditelný a méně formalizovaný způsob výkonu moci, který je zároveň obtížněji právně uchopitelný a napadnutelný. Digitalizace soudů a s ní spojená datafikace proto nepředstavují jen efektivnější výkon stávajících činností, ale postupnou proměnu toho, kdo a jak soudy spravuje, jak se soudci chovají a jaké hodnoty soudní systém fakticky prosazuje.

Hlavním cílem projektu JUDITA je tyto proměny systematicky analyzovat a aktualizovat teorii soudní správy a soudní moci ve světle digitalizace. Projekt zkoumá, jak data a digitální technologie mění nástroje řízení soudů, role jednotlivých aktérů i hodnoty, na nichž fungování justice stojí, a jaké to má důsledky pro legitimitu a fungování soudního systému jako celku.

Cíle udržitelného rozvoje

Masarykova univerzita se hlásí k cílům udržitelného rozvoje OSN, jejichž záměrem je do roku 2030 zlepšit podmínky a kvalitu života na naší planetě.

Publikace