Informace o publikaci
Filip Jaroš: Portmannova filosofická biologie a antropologie
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2024 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Filosofický časopis |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | https://filcasop.flu.cas.cz/images/PDF_NA_WEB/FC_2024_03/549-555-fc3_24-recenze-VACHA.pdf |
| Klíčová slova | Filip Jaroš |
| Popis | Vzděláním matematik a teoretický biolog Filip Jaroš se ujal nesnadného úkolu představit a zároveň zhodnotit rozsáhlé a mnohotvárné dílo švýcarského biologa a svými zájmy i filosofa Adolfa Portmanna (1897–1982). Profesionálním filosofům nemusí být Portmannovo jméno známé, nejspíš by si ho zařadili někam do sousedství klasiků filosofické antropologie Schelera, Plessnera, Gehlena a Rothackera. Biologové, především z anglo-americké oblasti, se asi s Portmannovým jménem setkali jen výjimečně. Portmann je solitér, jinak ovšem intelektuál pevně zapuštěný do „kontinentální“, především německé myšlenkové tradice. Portmann, svým ustrojením vnímavý pozorovatel živých bytostí (mezinárodně uznávaný znalec mořských bezobratlých, srovnávací anatom), nemohl se minout s do očí bijícím faktem schopnosti živých bytostí prožívat, s jejich „niterností“, jak tomuto faktu říkal. Proto se také nemohl jako filosofující biolog minout s filosofickou fenomenologií, jejíž počátek u Husserla spadá časově vjedno s Portmannovým narozením. Portmannova vnímavost k „prožitkovosti“ živých bytostí ho uchránila i od módního poddání se anglosaskému stylu biologie, eventuálně analytické filosofie, které se po 2. světové válce přelily přes Evropu. Portmann je ve zkratce biolog- -fenomenolog a později i filosofický antropolog ve stylu shora uvedených postav a v částečné interakci s nimi. Portmann má následovníky, především na „kontinentě“ (v Evropě, ale velmi významně i u nás), i když se nedá mluvit o portmannismu, který by razil nové biologické paradigma, alespoň z hlediska sociologie vědy. Co do hlavního akcentu jeho biologizování – důrazu na vnitřní život organismů – ho ale mnozí budou považovat za jednu z postav první velikosti mezi biology-filosofy 20. století, včetně autora této recenze. Portmann's sensitivity to the "experientiality" of living beings also saved him from the fashionable surrender to the Anglo-Saxon style of biology or analytical philosophy that swept across Europe after World War II. Portmann is, in short, a biologist-phenomenologist and later a philosophical anthropologist in the style of the above figures and in partial interaction with them. Portmann has a following, especially on the "continent" (in Europe, but also very significantly here), although one cannot speak of a Portmannianism that stamps out a new biological paradigm, at least in terms of the sociology of science. But in terms of the main emphasis of his biologizing - the emphasis on the inner life of organisms - many will consider him one of the figures of the first magnitude among the biologist-philosophers of the 20th century, including the author of this review. |