Informace o publikaci
An Inherited Mirage : Tracing Theory, Architecture, and Ideologies of the ‘Neo-Byzantine’ Style between France and Central Europe (1820s–1890s)
| Název česky | Zděděná iluze : Sledování teorie, architektury a ideologií „neobyzantského“ stylu mezi Francií a střední Evropou (1820–1900) |
|---|---|
| Autoři | |
| Rok publikování | 2025 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | UMĚNÍ / ART |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | Journal website |
| Doi | https://doi.org/10.54759/art-2025-0307 |
| Klíčová slova | byzantine art; neo-byzantine; historicism; architecture; medievalism; byzantium; France; Central Europe; Czech Lands; Moravia; revival and reception; identity formation; architecture and power; Habsburg Monarchy; Byzantine revival; terminology |
| Přiložené soubory | |
| Popis | Studie pojednává o revivalu byzantské architektury ve Francii a ve střední Evropě (německé země a podunajská monarchie) v průběhu 19. století, přičemž v obou těchto oblastech se tato recepce vyznačovala komplexní souhrou kulturních, politických a vědeckých vlivů. Tehdejší poznání byzantské architektury, stejně jako uplatnění jejích různých prvků v soudobých stavbách se odehrávalo na pozadí poněkud skeptického osvíceneckého přístupu k byzantskému umění a dějinám obecně, kdy tato perioda bylo považována za úpadek klasických výtvarných hodnot. Nicméně byzantské prvky se začaly objevovat v různých regionech, což odráželo různé ideologické záměry. Objevování a nové uplatnění byzantského umění a architektury bylo poháněno čtyřmi hlavními faktory: systematickým poznáváním minulosti a konstituováním dějin umění jako vědeckého oboru založeného na kategorizaci stylů; užíváním historizující architektury různými mocenskými či společenskými vrstvami coby nástroje legitimizace vlastních dějin a vnější reprezentace; snahou architektů o originalitu a novost při hledání uměleckého vyjádření nejen z hlediska dekorací, ale i materiálů a konstrukcí; a nakonec také dobovým vkusem a uměleckou „módou“. Studie zdůrazňuje kontrast recepce byzantských prvků ve Francii — integrovaných do státních narativů — a Habsburské monarchii — sloužících k vyjádření specifické identity v rámci multietnického impéria. Analýza je rozdělena do tří částí a zaměřuje se na debaty o byzantském umění v soudobé francouzské a německojazyčné (a částečně také české) vědě, na architektonické projevy těchto myšlenek ve Francii, a nakonec na jejich implementace ve střední Evropě. Studie zdůrazňuje, že terminologie a názory týkající se byzantské architektury cirkulovaly mezi Francií a střední Evropou v rámci širších kulturních a politických kontextů a pomáhaly formovat identitu i projevy autority, spíše, než aby byly pouhým estetickým úsilím. |
| Související projekty: |