Informace o publikaci
Význam provokací pro koncepci určovací žaloby
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2026 |
| Druh | Recenzovaný odborný článek |
| Časopis / Zdroj | Právník: Teoretický časopis pro otázky státu a práva |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | Open access článku |
| Klíčová slova | provocatio; declaratory action; summons to action; provocationes; urgent legal interest; subject matter of declaration |
| Popis | K přijetí určovací žaloby jako obecného nástroje ochrany došlo ve středoevropském prostoru převážně až v průběhu 19. století. Pochyby o místu určovací žaloby v právním řádu vymizely až s jejím uzákoněním v celoněmecké procesní kodifikaci z roku 1877. Česká právní úprava – zprostředkovaně přes rakouské právo – na německou koncepci navazuje. Její podoba je přitom vyústěním vývoje určovacích nástrojů, jež do té doby alespoň částečně zajišťovaly funkci určovací žaloby. Především šlo o provokační žaloby (zvané také provokace nebo vyzývací žaloby). Určovací žalobou měly být provokace nahrazeny. Text se proto věnuje otázce podílu provokací na přijetí a podobě – českou právní úpravou přejaté – německé koncepce určovací žaloby. Provokační žaloby ovlivnily jako negativní vzor zakotvení požadavku právního zájmu na určení a jeho naléhavosti. Naopak nelze dovozovat, že by subsidiarita provokací mohla sama o sobě sloužit jako argument pro závěr o subsidiaritě určovací žaloby. Přestože provokační žaloby neměly větší přínos pro volbu formulace předmětu určení, kterým podle aktuální právní úpravy může být |
| Související projekty: |