Informace o publikaci
Fylogeneze bělozubek (Crocidurinae): deset rodů, stovky druhů a četné systematické nejasnosti
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2026 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Bělozubky podčeledi Crocidurinae (Eulipotyphla: Soricidae) jsou drobní zemní savci obývající většinu Evropy, Asie a Afriky. V současném pojetí tato podčeleď zahrnuje celkem 10 rodů: Crocidura, Diplomesodon, Feroculus, Palawanosorex, Paracrocidura, Ruwenzorisorex, Scutisorex, Solisorex, Suncus a Sylvisorex. Kromě rodu Palawanosorex byly všechny ostatní zavedeny před molekulární érou, a tudíž výhradně na základě morfologických dat. Vysoká druhová diverzita a absence výrazných vnějších diagnostických znaků pro identifikaci druhů vedly k rozsáhlému využívání genetických sekvencí, které se staly klíčovým nástrojem pro rekonstrukci fylogenetických vztahů mezi jednotlivými druhy. Ale co když se poté ukáže, že rody popsané na základě morfologie nejsou monofyletické? Již první molekulárně-fylogenetické studie bělozubek upozornily, že morfologicky definované rody vykazují parafyletické až polyfyletické vztahy. Nicméně tyto studie se vyznačovaly omezeným množstvím jak genetických markerů, tak studovaných druhů. Z tohoto důvodu jsme na základě všech dosud publikovaných i nepublikovaných sekvencí mitochondriálního cytochromu b rekonstruovali fylogenezi zahrnující všech deset bělozubčích rodů. Následně jsme získali genomová data (UCE) pro 102 jedince zahrnujících devět rodů a pokrývající velkou část diverzity odhalené pomocí cytochromu b. Naše výsledky potvrzují dosavadní taxonomické problémy: vnořenou pozici Paracrocidura a Diplomesodon v rámci Crocidura, nepříbuznost asijských a afrických druhů rodu Suncus, přičemž ty africké jsou různě promíchané s druhy rodu Sylvisorex. Mezi linie rodu Sylvisorex jsou vmezeřeny i Ruwenzorisorex a Scutisorex. Monofyletické zůstaly nakonec pouze rody Palawanosorex a Solisorex. Naše fylogenomické analýzy tak vyjasňují vztahy dříve spíše tušené na základě méně robustních mitochondriálních markerů, a podtrhují nutnost taxonomické revize celé podčeledi bělozubek integrací morfologických a genetických dat. Podpořeno projektem GAČR č. GA23-06116S. |