Informace o publikaci
Určení (ne)platnosti právního jednání v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2026 |
| Druh | Recenzovaný odborný článek |
| Časopis / Zdroj | Právní rozhledy |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | Repozitář MU |
| Klíčová slova | declaratory action; invalidity of a legal act; subject matter of declaration |
| Přiložené soubory | |
| Popis | Úspěšné uplatnění určovací žaloby podmiňuje zákon požadavkem naléhavého právního zájmu žalobce na určení. Vedle toho také vymezuje k určení způsobilý předmět. Podle platné právní úpravy lze prostřednictvím určovací žaloby požadovat deklaraci pouze práva nebo právního poměru. S pojmy práva a právního poměru jsou přirozeně spojeny interpretační obtíže, přičemž doktrína se k problému rozsahu a obsahu obou pojmů staví v kontextu určovací žaloby spíše restriktivně, a mimo jiné nemá být proto možné úspěšně požadovat např. určení předběžných otázek nebo otázky platnosti právního jednání. Při bližším pohledu na rozhodovací praxi se však v literatuře zastávaný postoj ukazuje jako problematický. Text se proto věnuje otázce, jak rozhodovací praxe přistupuje k určení (ne)platnosti právního jednání, a zamýšlí se v té návaznosti nad ustáleným chápáním předmětu určení. Na základě kritické analýzy judikatury týkající se určení (ne)platnosti právního jednání konfrontuje v teorii tradičně zastávaný postoj k předmětu určení, poukazuje na jeho neudržitelnost a v té souvislosti formuluje hypotézu jako východisko pro další teoretické zkoumání koncepce předmětu určení. |
| Související projekty: |