Informace o publikaci
Train journey to depths of „grave of forgetting“ : trauma and affective epistemic knowledge in Alois Nebel trilogy
| Název česky | Cesta vlakem do hlubin „hrobu zapomnění“ : trauma a afektivní epistemické vědění v trilogii Alois Nebel |
|---|---|
| Autoři | |
| Rok publikování | 2026 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Podle Aleidy Assmann vzniká „historická paměť národa“ z „hrobu zapomnění“. V české komiksové trilogii Alois Nebel (2003–2005; Jaroslav Rudiš, Jaromír 99) se ve shodě s tím výjevy potlačované socialistickým režimem vracejí v podobě přízraků, které výpravčí Alois Nebel spatřuje na železniční stanici v českém pohraničí. Vlak zde pomáhá rámovat národní trauma jako trauma mezinárodní. Svým pohybem funguje jako mediátor propojující katastrofy evropského 20. století, zejména holokaust a násilný odsun Němců. Tento posun od individuálního ke kolektivnímu – jak poznamenává Paul Ricour, naše paměť je vždy propojena s pamětí druhých – se zviditelňuje prostřednictvím Nebelovy perspektivy, z níž spatřuje obrazy, jako je deportace Židů do Osvětimi. Minulost sem metaforicky přijíždí jako opožděný vlak v podobě latence a tato časová nekoherence se zapisuje také do eliptického vyprávění díla. Analýza těchto výrazových prostředků a jejich vztah k figuraci mezinárodního traumatu představuje hlavní cíl mého příspěvku. S využitím literární teorie, trauma studies a filosofie paměti se zaměřím na afektivitu, která mi umožní uchopit poetiku Aloise Nebela v její fragmentárnosti, neboť podle Assmann afekt „uchovává fragmenty paměti, které vstupují do skladiště paměti jako části postrádající celek“. Pozornost bude věnována také vizuálním strategiím trilogie, jelikož Alois Nebel pracuje s explicitním zobrazením etnického násilí a fyzické bolesti, které vytváří narativní rupturu a umožňují, jak píše Cathy Caruth, aby historie „vyvstala tam, kde bezprostřední porozumění nemusí být možné“. Trilogie tak bude zkoumána jako dílo konstruující obraz afektivního epistemického vědění o minulosti pohraničí, v němž železniční stanice spočívá na „kostech mrtvých“ a fragmenty kolektivního traumatu nabývají konkrétní podoby. Tyto fragmenty, vynořující se z „hrobu zapomnění“, jsou artikulovány prostřednictvím afektu a vizuality, přičemž Nebel funguje jako personifikace, skrze niž nachází svůj hlas samotný region. |
| Související projekty: |