Zde se nacházíte:
Informace o publikaci
"Nechci nové dítě, chci tohle": Zkušenosti žen, které během těhotenství přišly o miminko
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2026 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Citace | |
| Popis | Příspěvek vychází z probíhajícího doktorského výzkumu věnovaného neuznanému žalu (disenfranchised grief), s konkrétním zaměřením na ztrátu dítěte během těhotenství (potrat, mrtvě narozené dítě, ukončení těhotenství ze zdravotních důvodů). Žal je vnímán nejen jako individuální reakce na ztrátu, ale především jako sociální jev formovaný společenskými normami a institucemi. Skrze interpretativní fenomenologickou analýzu hloubkových rozhovorů s 9 ženami, které přišly o miminko během těhotenství, přináší výzkum užší pohled na téma, kterému v Česku chybí širší akademická pozornost. Ústředním tématem, prostupujícím všemi rovinami analýzy, je nejistota, a to v několika vzájemně provázaných dimenzích. Česká legislativa a klinická praxe zacházejí s terminologií nedůsledně a rozporuplně: hranice mezi potratem a mrtvě narozeným dítětem určuje nejen biologický stav, ale i právní důsledky – nárok na pohřeb, mateřskou dovolenou či rodný list. Ženy se tak ocitají v právně i symbolicky nejasném prostoru, kde je nejisté samotné označení toho, co prožily, a kdo vlastně jsou: jsou matkami dvou, nebo tří dětí? Jsou prvorodičkami, když předtím potratily? Nejistota prostupuje rovněž institucionální péčí. Ženy opakovaně popisují, že nevěděly, co je čeká, nebyly informovány o svých možnostech a podpůrné prostředky se dovídaly teprve na vlastní žádost. Ve vztazích se pak projevuje nejistota v podobě odlišných stylů truchlení, zpochybňování identity zemřelého dítěte i nevyslovených otázek o budoucnosti. Tlak okolí na to, aby “šly dál” a “nemyslely na to”, kontrastuje s tím, že ženy samy nedokáží odpovědět, kdy (a zda vůbec) se jejich žal zmírní. |