Informace o publikaci
Motivations and barriers in adult education in the Czech republic.
| Název česky | Motivace a bariéry ve vzdělávání dospělých v České republice |
|---|---|
| Autoři | |
| Rok publikování | 2008 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | LLinE-Lifelong Learning in Europe |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | http://sivistys.net/about_lline/ |
| Obor | Pedagogika a školství |
| Klíčová slova | adult educartion; motivation to adult education; barriers to adult education; formal education; non-formal education |
| Popis | V příspěvku se zaměřujeme na motivy a bariéry v přístupu ke vzdělávání dospělých. Vycházíme z národního reprezentativního šetření (populace ve věku 20 až 65 let, počet respondentů 1 413) realizovaného na jaře 2005. Podle prvních zjištění víme, že pouze 9 % české dospělé populace vstu-puje do formálního vzdělávání a asi jedna třetina do různých podob neformálního vzdělávání. Zatím otevřenou otázkou zůstává podíl informálního učení v životě dospělých. Je zřejmé, že v individuální rovině každý potenciální účastník zvažuje, zda a jakým způsobem bude reagovat na měnící se podmínky současného života, neboť v širším slova smyslu je každé učení dospělých adaptací zkušenosti. V článku tedy hledáme odpovědi na otázky, co dospělé motivuje, respektive nemotivuje v podobě vnitřních i vnějších bariér a jaké sociodemografické charakteristiky mají tito respondenti. U formálního vzdělávání se objevily dva typy bariér: vnitřní a vnější. Ve vztahu k profesnímu životu je asi třeba zdůraznit především ty vnější, které by se daly označit spíše jako nemotivující pracovní prostředí než vyslovené překážky. Dávají lidem následující vzkaz: je jedno, jestli se budeš nebo nebudeš vzdělávat, stejně to na tvém pracovním postavení nic nezmění. Ve vztahu k osobnímu rozvoji a obecně k sociální a občanské participaci jsou zase podle našeho soudu významné vnitřní (psychické) bariéry, jež znamenají upřednostňování tradičního vzdělávacího modelu, spokojenost se svými znalostmi a dovednostmi, málo zájmu o seberozvoj prostřednictvím vzdělávání a ne příliš dobré vzpomínky na školní léta. Jaký obrat by musel v myšlení lidí nastat, aby se tyto zakořeněné názory a postoje změnily? Naši analýzu týkající se bariér vůči účasti v neformálním vzdělávání jsme založili na identifikaci tří typů bariér: situačních, institucionálních a osobnostních. Zjistili jsme, že z každého tohoto okruhu je ve hře něco. Ze situačních jsou to na prvním místě finanční překážky, dále pak časové; z osobnostních potom obavy, že účast v kurzech pro mě nemá smysl, že bych to nezvládl/a nebo že na to nejsem dost vzdělaný/á. Institucionální překážky nehrály příliš velkou roli, což je na sděleních našich respondentů docela sympatické, protože to vypadá, že se příliš neukrývají za něco, co takzvaně nemohou ovlivnit (málo informací, špatná kvalita kurzů apod.) |
| Související projekty: |