Rozvoj kompetence k sebeobraně - evaluace programu Sebeobrana pro střední školy

• Autoři: VÍT Michal
• Rok publikování: 2011
• Druh: Účelové publikace
• Fakulta / Pracoviště MU: Fakulta sportovních studií
• Popis: Práce je závěrečnou výzkumnou zprávou shrnující poznatky z výzkumu v oblasti didaktiky sebeobrany v tělesné výchově na středních školách. Jedná se o evaluační studii s exploračním charakterem. Předmětem evaluačního výzkumu byl vzdělávací projekt Sebeobrana pro střední školy (SPSŠ) a učební výstupy studentů z tohoto projektu. Projekt SPSŠ byl vytvořen autorem práce v roce 2009. Cílem práce bylo popsatučební výstupy a rozvoj kompetence k sebeobraně u studentů účastnících se projektu SPSŠ. Sledovány byly učební výstupy v psychomotorické a afektivní oblasti. Práce odpovídá na dvě obecné otázky „jak hodnotit učební výstupy ze sebeobrany“ a „jaký vliv má projekt SPSŠ na rozvoje kompetence k sebeobraně“. Design výzkumu je smíšený. Kvantitativní metody byly využity pro sběr dat o učebních výstupech v psychomotorické oblasti, zejména o úrovni pádové techniky a způsobu obrany studentů v modelových sebeobranných situacích (MSS). Kvalitativní metody byly použity jak pro vyhodnocení dat o učebních výstupech v afektivní oblasti, tak pro analýzu celkových dat a vyvození závěrů práce. Hlavní evaluační metodou učebních výstupů byla expertní analýza s využitím pětičlenného expertního týmu. Shoda expertů byla posuzována pomocí shlukové analýzy. Evaluační studie má význam sumativní i formativní. Výsledky výzkumu rozkryly fungování projektu SPSŠ v pedagogické praxi. Učivo projektu je vhodně vybráno a strukturováno. Při výuce nedošlo k žádným problémům s nastavením časového rozdělení vyučovacích jednotek, postupností nebo návaznosti učiva. Již po páté vyučovací jednotce jsou studenti schopni zvládnout základní pohybovou strukturu tří pádových technik. Nácvik pádů však patří mezi nejméně oblíbenou část výuky sebeobrany a většina studentů má k jejímu nácviku nízkou motivaci. Nízká zábavnost, nepříjemné pocity bolesti a zdlouhavé opakování činí z pádové techniky nejméně atraktivní učivo projektu. V osvojování pádové techniky jsou však značné interindividuální rozdíly. Některé jedince naopak nácvik pádů baví a chtěli by se učit novým, anebo se v naučených pádech zdokonalovat. Vysoce efektivní metodou výuky jsou modelové sebeobranné situace. Potvrzují to učební výstupy studentů v afektivní oblasti. Pro studenty jsou MSS nejemotivnější částí výuky a vytvářejí vysoký potenciál pro učení prožitkem. Ačkoliv jsou modelové situace proti figurantovi silně stresujícím prožitkem, následně hodnotí studenti jejich průběh jako velice zajímavý, užitečný a důležitý pro rozvoj kompetence k sebeobraně. Studenty modelové situace silně zaujaly a sami navrhovali jejich další opakování za změněných podmínek (časové, materiální, personální aj.) s cílem dosáhnout vyšší adaptace na stres a fyzický útok. Řešení obrany proti dospělému útočníkovi však zůstává pro studenty středních škol velmi těžko řešitelným problémem. Výsledek modelových sebeobranných situací nebyl jednoznačný. Výkon dvou ze třech škol byl spíše vyrovnaný. Poměr úspěšné a neúspěšné obrany ve škole A byl 9:9, 1 výsledek nejasný, ve škole B 11:9, 1 výsledek nejasný. Pouze studentky sportovního gymnázia dosáhli výrazně lepšího poměru 7:1. Metodu modelových sebeobranných situací považujeme za vysoce efektivní a doporučujeme jí k dalšímu rozpracování v didaktice úpolů.