Informace o publikaci
Polymorbidní senior z pohledu internisty - geriatra
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2012 |
| Druh | Konferenční abstrakty |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Přiložené soubory | |
| Popis | Polymorbidita, multimorbidita, polypatie, koprevalence - jde o jev pro stáří zcela typický - tj. souběžnou přítomnost více onemocnění u jednoho jedince buď bez příčinné souvislosti nebo chorob navzájem se kauzálně podmiňujících. Jde o přítomnost na sobě mnohdy nezávislých chorob (obvykle 3), jež patří k charakteristikám geriatrické medicíny. Objektivní snaha o vyhodnocení polymorbidity vedla k vytvoření celé řady mezinárodně uznávaných škál (Kaplan-Feinstein Index; Charlson index; CIRS-G = Cumulative Illness Rating Scale - Geriatric Version; health related quality of life (HRQOL); Disease Burden Morbidity Assessment (DBMA); Index of Co-Existent Disease (ICED); Geriatric Index of Comorbidity (GI; Functional Comorbidity Index (FCI); Total Illness Burden Index (TIBI). Mezi příčinami morbidity ve stáří zaujímají první místo choroby kardiovaskulárního systému podmíněné aterosklerózou jako ICHS, IM, angina pectoris, CMP, TIA, ICH DKKK (AS je přítomna až u 90% osob nad 75 roků). Ve stáří jsou rovněž časté choroby pohybového ústrojí, smyslových orgánů, nádory, úrazy, choroby respiračního (CHOPN), gastrointestinálního (biliární a jiné potíže) a urogenitálního systému (u mužů prostata, u žen gynekologické orgány). Časté jsou i cukrovka, duševní a nervové choroby. Péče o starší osoby s četnými, navzájem se ovlivňujícími chorobami, vyžaduje velké diagnostické, analytické a syntetické dovednosti a schopnosti lékaře, včetně jeho schopnosti jednat s lidmi. Jak již bylo uvedeno, nemoci a chorobné stavy ve stáří vůbec se vyznačují četnými zvláštnostmi. Choroby mají tendenci často se kumulovat a vzájemně potencovat. V geriatrické medicíně je typická vícerozměrnost. Nemocného jako bio-psycho-sociální jednotku je ve stáří třeba chápat daleko významněji, než v mladších věkových obdobích a to jak v etiopatogenezi chorob tak i v klinické praxi. V geriatrické medicíně se objevují vždy současně se somatickými potížemi, problémy psychické a sociální, které je také potřeba řešit stejně naléhavě. Toto platí v plném slova smyslu i pro zcela typické primární somatické nemoci, charakteristické pro vysoký věk (ikty, degenerativní onemocnění, nádory, imobilizace). Podobně je tomu i u takzvaných „primárně“ duševních poruch (demence, deprese, deliria) nebo tzv. geriatrických sociálních syndromů (geriatrický maladaptační syndrom; sy týrání, zanedbávání a zneužívání). Lékařská věda je v současnosti svědkem „geriatrizace medicíny“ – tedy výrazné převahy seniorů mezi všemi léčenými pacienty. Je to podmíněno nejen stárnutím populace, ale také podstatným poklesem mladších jedinců mezi nesoběstačnými, zejména v ústavní péči. Příčinou tohoto jevu je zejména jejich dostatečné a přiměřené zdravotně-sociální zabezpečení v jejich přirozeném prostředí a dále často i kauzální léčba. Takovouto kauzálně cílenou terapii u multimorbidních seniorů lze uplatňovat jen výjimečně. |
| Související projekty: |