Publication details
Abnormality thiaminového metabolismu přispívají k progresi diabetické nefropatie
| Authors | |
|---|---|
| Year of publication | 2014 |
| Type | Conference abstract |
| Citation | |
| Description | Úvod: Pentózový cyklus (PPP), zejm. jeho neoxidativní větev, utilizuje meziprodukty glykolýzy a za situace hyperglykemie je tedy potencionálně protektivní metabolickou dráhou, protože limituje využití kumulujících se meziproduktů glykolýzy v jiných biochemických drahách zodpovědných za glykotoxicitu. Klíčovým enzymem neox. větve PPP je transketoláza (TKT), jejíž aktivita závisí na dostupnosti kofaktoru - thiamin difosfátu (TDP, aktivní forma vit. B1). Suplementace thiaminem (nebo jeho derivátem benfotiaminem) působila preventivně proti vzniku diabetických komplikací u zvířecího modelu diabetu. Thiamin vstupuje do buňky prostřednictvím specifických přenašečů THTR1 (kódovaný genem SLC19A2) a THTR2 (gen SLC19A3) a následně je přeměněn na aktivní formu thiamin pyrofosfokinázou (TPK). V minulosti jsme prokázali, že plazmatické hladiny thiaminu jsou významně ovlivněny GFR, avšak jejich zvýšení u pacientů s diab. nefropatií (DN) a CKD není doprovázeno zvýšením intracelulárního TDP. Cílem této studie bylo analyzovat, zda se předpokládaná dysfunkce či variabilní aktivita PPP podílí na determinaci rychlosti progrese DN/CKD, kardiovaskulární morbiditě a mortalitě a celk. mortalitě. Konkrétními studovanými parametry byly: thiaminový status (plazmatické a intracelulárními koncentrace thiaminu a TDP), variabilita v genech SLC19A2 a SLC19A3, aktivita enzymů TKT a TPK. Metodika: Kohorta 273 pacientů s diabetem 2. typu s variabilním stádiem DN/CKD v době zařazení do studie byla prospektivně sledována po medián 39 [IQR 21 - 59] měsíců. Progrese DN/CKD byla definovaná na základě změn exkrece albuminu/proteinu do moči a GFR, závažná kardiovaskulární událost jako fatální či nefatální infarkt myokardu nebo mrtvice, amputace končetiny nebo revaskularizace. Koncentrace thiaminu a erytrocytární hladiny TDP byly stanoveny pomocí HPLC. Aktivity TKT a TPK byly hodnoceny pomocí kinetické metody. Genotypizace 3 SNPs v SLC19A2 a 3 SNPs v SLC19A3 byla provedena pomocí PCR. Pro posouzení efektu uvedených parametrů na studované klin. události byla použita analýza přežívání. Výsledky: Kumulativní incidence progrese DN/CKD dosáhla 22,9 %, kardiovaskulární události 8,2 % a celkové mortality 19,8 %. V případě progrese DN/CKD a celkové mortality byly zjištěny signifikantní rozdíly v plazmatických hladinách thiaminu (P<0,001) v případě mortality i v aktivitě TKT (P=0,01). Nižší poměr erytrocytární TDP/plazmatický thiamin byl asociovaný s horším přežíváním (P = 0,01). U studovaných SNP nebyl zjištěn signifikantní genetický efekt (všechny P>0,05). Závěr: Naše výsledky ukazují, že dysfunkce thiaminového metabolismu, především intracelulární deficit kofaktoru pro TKT – aktivního TDP, přispívá k progresi morbidity a mortality diabetiků. Proto se ukazuje jako velice důležité objasnění molekulárních mechanismů zodpovědných za snížení intracelulární dostupnosti TDP. |
| Related projects: |