Reflective, collaborative and creative approaches to the design and implementation of social policies and social work strategies (RAKKP)

Rostoucí ekonomické i sociální hrozby staví veřejný sektor před naléhavou potřebu inovativních řešení složitých sociálních problémů. Jedním ze současných trendů je využívání reflektivních, kolaborativních a kreativních přístupů (dále RAKKP), jejichž cílem je podpora designu nových sociálněpolitických strategií, ale i konkrétních postupů a metod praxe sociálních pracovníků (Metz, Boaz, Robert, 2019). Obecně jsou tyto přístupy chápány jako snaha o překonání limitů dosavadních postupů tvorby a realizace veřejných politik a jejich úkolem je tedy podpora zavádění potřebných změn ve všech úrovních veřejných systémů (Rutter, 2012; Hermus et al, 2020).
Cílem projektu je porozumět prvkům reflektivních, kolaborativních a kreativních přístupů k designu a realizaci sociálních politik a strategií sociální práce. Úkolem bude analyzovat jejich přínos, limity a obecněji podmínky jejich uplatnění v lokálním, národním či mezinárodním měřítku. Kolaborativní, reflektivní a kreativní přístupy v designu veřejných politik i praxe sociální práce podporují tvůrce politik a profesionály v sociální práci, aby se ve své profesi chovali jako reflektivní praktici, kteří reflexi jako integrální podmínku svého výkonu (Havrdová, Růžička, Lorenz, 2022). Schönův pojem reflektivního praktika klade důraz na schopnost učit se z vlastní praxe tím, že profesionál zvědomuje to, co ovlivňuje jeho rozhodování a reflektuje tyto vlivy s cílem kriticky posuzovat správnost volby ve všech souvislostech a rovinách profesních aktivit (Schön, 1983).
Tento pohled na rozhodovací procesy je mimo jiné cenný, protože reflektujícím profesionálům (ať už tvůrcům politik i sociálním pracovníkům) umožňuje vyjádřit a uchopit vlastní vliv na proces chápání a interpretace poznatků (a následně tvorby intervencí). Místo toho, aby aktéři politik uvažovali o svém rozhodování jako o tvůrčí intuici, či jako o jednosměrné aplikaci evidence-based modelu, umožňuje jim toto kritické zvědomování postupů rozumět tomu, jak rozmanité eko-sociálně chápané kontexty ovlivňují jejich rozhodování a praxi (Hummels a Frens, 2009; Dix a Gongora, 2011).