Mezi tělem a zemí, mezi pádem a dotykem, mezi minulostí a budoucností. Sádrové nohy balancují na hraně, zdánlivě odloučené od přírodních materiálů a hlíny pod nimi: matérie, ze které se rodíme, kráčíme po ní, a do níž se opět noříme v závěru našich životů. Tereza Antolová v instalaci Mezi připomíná, že jsme všichni součástí širší sítě vztahů. Vybízí k uvědomění si přítomného okamžiku a jeho konfrontaci s plynutím času.