Informace o publikaci
Zum valenztheoretischen Status von Begleitern in Nominalgruppen
| Název česky | Poznámky k valenčnímu statusu závislých členů v nominální skupině |
|---|---|
| Autoři | |
| Rok publikování | 2014 |
| Druh | Kapitola v knize |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Otázka, zda substantiva mají valenci „sui generis“ (Teubert 2003), není ve valenční teorii jednotně zodpovězena. Problém je v tom, že žádná z běžných valenčních relací (viz např. Jacobs 1994) uvnitř nominální skupiny, až na výjimku relace „predikát – argument“, neplatí. Tato poslední relace je ovšem spíše logického rázu, což pro lingvisty přihlížející hlavně k jazykové formě může být důvodem k odmítnutí. V předloženém příspěvku uvažuji o dalším, čistě lingvistickém kritériu, podle něhož by bylo možné identifikovat uvnitř nominální skupiny aktanty. Opírám se přitom o pojem „strukturní pád“ (Chomsky 1981), jak ho pro valenční teorii převzal Ágel (1995), a o analýzu německých aplikativních konstrukcí podle Eromse (1980; 2007). Konkrétně navrhuji, aby se považovaly za „aktanty“ takové členy nominální skupiny, které pravidelně mění své formální příznaky v závislosti na syntaktickém kontextu. Různé syntaktické kontexty (se stejným lexikálním materiálem) představují v nominální oblasti především prefigovaná verbální substantiva s prefixem Be- a jejich neprefigované báze, na něž se (kvůli absenci jiných konverzních konstrukcí jako např. pasiva v nominální oblasti) soustředím v tomto příspěvku. Zkoumám, jaké systematické formální změny v syntaktickém okolí verbálních substantiv na -ung doprovázejí připojení prefixu Be-. |