Informace o publikaci

Osvícenská vizualita jako proces šíření vědění?

Autoři	SUCHÁNEK Pavel
Rok publikování	2020
Druh	Článek v odborném periodiku
Časopis / Zdroj	Cornova : Revue české společnosti pro výzkum 18. století
Fakulta / Pracoviště MU	Filozofická fakulta
Citace
www	https://www.ucl.cas.cz/cs/cornova
Doi	http://dx.doi.org/10.51305/cor.2020.02.05
Klíčová slova	Czech Lands; 18th century; Enlightenment; visual culture; artists; academies; expertise; art criticism
Popis	Historikové umění již vícekrát upozornili na zásadní proměnu společenské funkce výtvarného umění v českých zemích kolem roku 1800 a na nový ideál měšťanské vizuality. Vizuální kultura osvícenské éry byla rovněž interpretována jako určitý „pohyb vědění“ napříč různými kulturními sférami. V reakci na diskusní tezi Daniely Tinkové o osvícenství jako procesu šíření a demokratizace vědění a rozšiřování informačních sítí rozvíjí předkládaný text tyto úvahy a zamýšlí se též nad dalšími možnostmi konceptualizace umění doby osvícenství v českých zemích. Připomíná, že nová kulturní centra a sféry průniku sociability různých skupin obyvatelstva přinášely nejen změny v organizaci sdílení informací o výtvarném umění, ale i novou situaci, kdy výměna znalostí probíhající napříč různými sociálními a vzdělaneckými sférami již nesledovala dříve jasněji vyznačené profesní hranice, které utvářely původní terminologii a metodologii daného oboru. Na jedné straně se například profesionální umělci pouštějí do studia nejrůznějších vědních oborů, zatímco naopak tradiční humanistický umělecko-teoretický diskurz se stával polem nejen pro diletující „amatéry“, ale rovněž pro novou vrstvu profesionálních znalců a kritiků umění bez formálního uměleckého vzdělání. Znalosti o umění se tak stávají svébytnou oblastí vědění, součástí výchovy, zdrojem kulturní a historické paměti a projevem patriotismu i osobní identity. Podobný posun lze zaznamenat i ve sféře „vidění“, která byla v době osvícenství formována ambicemi na rozšíření tradičního spektra konzumentů a recipientů umění prostřednictvím esteticky změřené výchovy a vzdělávání. Patrná je též snaha o naplnění ideálu veřejného umění na základě moderního kritéria „vkusu“ s cílem eliminovat přetrvávající sociální bariéry a kulturní monopol tradičních aristokratických elit a formovat představy o měšťanské vizuální kultuře (sentimentalita, přehodnocení hierarchie žánrů, výuka kresby, rozmach grafického umění atd.). Výše zmíněný pohyb vědění pak výrazně usnadnil recipientům rovněž orientaci na trhu s uměním (umělecké výstavy, kritiky, inzerce), poskytl jim vlastní měřítka a kritéria pro hodnocení kvality umělecké produkce, jakož i obecně vizuality počínající industriální éry (veřejně přístupné umělecké sbírky, průmyslové výstavy, první muzea atd.), a tím v míře dříve netušené zpřístupnil svět výtvarného umění nejširší veřejnosti.