Masarykova univerzita slaví 104. výročí od svého založení. Pojmenovala aulu po Karlu Englišovi.

Dříve Velká aula, dnes Velká aula Karla Engliše. Tak zní oficiálně aktuální jméno snad nejreprezentativnějších prostor Masarykovy univerzity, kde se pravidelně konají ty nejvýznamnější akce a události. Karel Engliš byl nejen spoluautorem a spolupředkladatelem návrhu zákona o zřízení „druhé české university“, ale později i jejím prvním rektorem, kterému se ve spolupráci s tehdejším prezidentem T. G. Masarykem podařilo opatřit základ univerzitních insignií – rektorský řetěz.

„Minulost je důležité si připomínat, neboť bez ní by neexistovala současnost. Na naši minulost můžeme být právem hrdí, protože ji utvářely mimořádné osobnosti, jejichž odkaz by měl být pravidelně připomínán, aby nikdy nevymizel z naší paměti,“ uvedl rektor Masarykovy univerzity během slavnostního odhalení názvu Velké auly Karla Engliše.

Životní příběh Karla Engliše by mohl být námětem na celovečerní film. Celkem šestkrát byl jmenován ministrem financí, dodnes je jediným Čechem, který stál v čele dvou největších univerzit v zemi. Působil také jako guvernér Národní banky Československé, přesto byl komunistickým režimem po roce 1948 nuceně penzionován a vystěhován z Prahy. Knihy tohoto významného národohospodáře, právníka, filozofa, státovědce, politika a profesora byly vyřazeny z veřejných knihoven a Engliš byl nucen dožít pod stálým dohledem StB s pravidelnými domovními prohlídkami v malém domku v rodné Hrabyni, přičemž ho komunistický režim zbavil nároku i na potravinové lístky a na určitou dobu mu i zcela odebral důchod.

„Dědeček pro svou vědeckou i společenskou pravdu utrpěl mnohá příkoří, přesto však nikdy nepřestal věřit, že pravda nakonec i v tomto smyslu zvítězí. Opava a Praha mají svou Englišovu ulici, jeho rodná Hrabyně zase školu Karla Engliše. Vím, že dědeček se v místech, jež nyní nesou jeho jméno, vždy cítil jako doma a mezi svými. Často zde přednášel a v r. 1947 mu zde, a to i za mé přítomnosti, byl udělen čestný doktorát. Vážím si, že se Masarykova univerzita přihlásila tímto způsobem k jeho odkazu,“ uvedl František Plhoň, vnuk Karla Engliše, v průběhu slavnostního aktu, během kterého převzal Bronzovou medaili Masarykovy univerzity za dlouholetou činnost a spolupráci při připomínání odkazu Karla Engliše. Stejné ocenění převzal z rukou rektora Masarykovy univerzity Martina Bareše také Jiří Blažek, zakládající člen Spolku přátel Karla Engliše, jenž napsal řadu článků, publikací a zorganizoval několik konferencí a výstav zabývajících se osobností prvního rektora Masarykovy univerzity.

U příležitosti 104. výročí založení Masarykovy univerzity a slavnostního představení nového názvu auly byla pokřtěna také kniha Paměti s podtitulem Kdo sloužíš vlasti, odměny nečekej. Publikace přináší např. dosud nezveřejněné rukopisy pamětí Karla Engliše, které ukrýval před zabavením a zničením, a zachycuje texty a vzpomínky zaznamenávané samotným Englišem po dobu téměř čtyřiceti let. Vyznačuje se typickými povahovými vlastnostmi Engliše: přímostí a pravdomluvností. „Mluvím pravdivě, co si myslím, ať uvalím na sebe číkoli hněv. Tak jsem to dělal po celých 80 let.“ Podtitul knihy Kdo sloužíš vlasti, odměny nečekej vysvětluje Englišovo bilancování. Autor 224 prací, z nichž řada byla přeložena do němčiny, francouzštiny, angličtiny, maďarštiny, rumunštiny a španělštiny v závěrečných pasážích svého textu uvádí: „Chci žít v mysli s úvahou, zda jsem po sobě zanechal myšlenky užitečné vědě i praxi. To posoudí historie a doba nezaujatá předsudky.