Informace o publikaci

Vztah mezi hladinami methylovaných argininů (ADMA a SDMA), genetickou variabilitou v reninangiotenzinovém systému a postižením ledvin u diabetes mellitus 2. typu

Autoři

TANHÄUSEROVÁ Veronika TOMANDL Josef ŠTĚPÁNKOVÁ Soňa SVOJANOVSKÝ Jan KRUSOVÁ Darja OLŠOVSKÝ Jindřich BĚLOBRÁDKOVÁ Jana PÁCAL Lukáš KAŇKOVÁ Kateřina

Rok publikování 2009
Druh Konferenční abstrakty
Fakulta / Pracoviště MU

Lékařská fakulta

Citace
Popis L arginin, ADMA a SDMA mohou ovlivnit produkci NO(regulátor renální hemodynamiky). Recentní poznatky ukazují, že dlouhodobý efekt ADMA je zprostředkován spíše patologickou aktivací RAS a následným oxidačním stresem (up regulace dráhy ACE ATIIR1 NAD(P)H oxidáza). Cílem studie bylo: i) zjistit/potvrdit vztah mezi renálním postižením u diabetiků a hladinami L argininu, ADMA a SDMA v naší populaci a ii) najít případný vztah mezi hladinami methylovaných argininů s genetickou variabilitou v RAS a stupňem postižení ledvin u T2DM. Stádium postižení ledvin DN statisticky významně negativně korelovalo s hladinami L argininu, pozitivně s hladinami ADMA i SDMA ( P < 0.05, Spearman). Statisticky velmi významná byla korelace ADMA a SDMA s oběma hlavními komponentami DN: proteinurií a GFR (P < 0.01, Spearman). Mnohonásobná regrese, kde byly jako prediktory stádia DN zahrnuty proměnné: ADMA, SDMA, genotypy ACE, AGT a ATIIR1, identifikovala statisticky významný nezávislý efekt u ADMA a SDMA, avšak žádný ze studovaných genotypů.
Související projekty:

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info