Informace o publikaci
Jedno kolo ve věčném zápasu o autonomii unijního práva z křesel unijních soudců
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2019 |
| Druh | Článek ve sborníku |
| Konference | In varietate concordia: soubor vědeckých statí k poctě prof. Vladimíra Týče |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | Open access sborníku |
| Klíčová slova | Autonomy of EU law; international law; the sovereign right of a Member State to leave the Union; the sovereign choice to withdraw the notified intention to withdraw from the Union |
| Přiložené soubory | |
| Popis | Pojednání se zamýšlí nad konceptem autonomie unijního právního řádu v poměru k mezinárodnímu právu na příkladu nedávného rozsudku Soudního dvora ve věci Wightman a další, v němž se jeho plénum vyslovilo k možnosti zpětvzetí oznámeného úmyslu vystoupit z Unie podle čl. 50 SEU. Konstatuje se v tomto ohledu hluboký nesoulad mezi stanoviskem generálního advokáta a samotným rozsudkem. Ten je mnohem vstřícnější k principu autonomie unijního práva. Rozsudek zachází s čl. 50 SEU jako se soběstačným celkem a vytěsňuje z jeho výkladu mezinárodní právo coby neautonomní zdroj. Je jasný, systémově však ne zcela vyladěný, a to proto, že kvalifikuje projev vůle členského státu vystoupit z Unie jako výkon „jednostranného svrchovaného práva“. Unijní právo je přitom způsobilé se uplatnit jen v míře, v níž členské státy své svrchované pravomoci svěřily Unii. K výlučné úpravě „svrchovaného práva“ i korelativní povinnosti ostatních takové právo respektovat proto zásadně není způsobilé. |