Systémová konsolidace transformacního rezimu - prodluzovaná docasnost jako systém : Transformcní rezim v CR z pohledu analýzy krize racionality západoevropského sociálního státu

• Autoři: TOMÁŠEK Marcel
• Rok publikování: 2002
• Druh: Článek ve sborníku
• Konference: Konsolidace vládnutí a podnikání v Ceské republice a v Evorpské Unii I ; Umění vládnout, ekonomika, politika
• Fakulta / Pracoviště MU: Fakulta sociálních studií
• www: politologická sekce
• Obor: Sociologie, demografie
• Klíčová slova: consolidation; transition; transformation
• Popis: Opírajíce se o argumentaci Offeho (1984, 1985) a Habermase (1973, česky 2000) poukazující na prvky krize racionality v pozdně kapitalistickém sociálním a politicko-ekonomickém systému západoevropských zemí uvazuji, ze často protiřečící si způsoby jeho fungování mají jistou obdobu v rozporuplném charakteru transformačních procesů v České republice. Jestlize normativní zásady charakterizují sektor socializace a legitimizace v Offeho a Habermasove modelu budou pro nás cíle a zásady transformace, třeba ve formě transformačního plánu principielně spočívajícího v okopírování a re-animaci sociálních, ekonomických a v neposlední řadě politických struktur tak jak je známe ze západu, zjistíme, ze stabilita předeslého desetiletého transformačního rezimu byla udrzována na úkor cílů a zásad transformačního plánu (oddalování a pokřivování západních struktur a praktik obvykle pod záminkou autonomního samo-vývoje volně trzních pravidel). Stát, tedy politický a administrativní sektor, je obdobně jako v Habermasově a Offeho modelu v rozporuplné pozici, ačkoli deformující tlaky jsou obráceny. V transformaci cílem státu je komercionalizace - zavádění volného trhu - ne odtrznění jako v případě klasického historicky etablovaného sociálního státu. Přesto transformační ekonomika zazívá určitou dvojakost, významný tlak v jejím rámci jde v opačném směru - k znárodnění investičních risků a získávání kapitálu prostřednictvím často korupčně koupených kreditů od managementu státem kontrolovaných bank, bankrotujících malých bank a druzstevních zálozen a kampeliček, tunelováním investičních fondů a podniků a prostřednictvím dalsích neetických a zákon narusujících praktik bězných v celých sektorech české ekonomiky, s tím ze tento kapitál je vlastně získán od státu. Nejjednodussí únik odpovědné politické reprezentace z této evidentně rozporuplné a obecně kontraproduktivní situace spočívá v manipulování, zanedbání a přecházení transformačních cílů. Obzvlástě, jestlize k tomuto můze dojít poměrně snadno, s tím jak normativní cíle transformace mohou být veřejnosti prezentovány nekonečně dlouho v nekompromisním stylu a zároveň na expertní a technické úrovni realizovány úplně jinak, často v souladu s konkrétními lobbistyckými zájmy.