Informace o publikaci
Pojem etnografie v 19. století a na počátku 20. století
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2002 |
| Druh | Článek ve sborníku |
| Konference | Česká etnologie 2000 |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Archeologie, antropologie, etnologie |
| Klíčová slova | ethnography; ethnology; science; Balkans |
| Popis | Tvrzení, že Konstantin Jireček byl prvním vysokoškolským učitelem etnografie na pražské univerzitě, je sice formálně správné (roku 1877 byl skutečně jmenován soukromým docentem ethnografie a dějin Balkánského poloostrova a zemí Pontu na filozofické fakultě), bez uvedení souvislostí je však nutné je odmítnout. Český balkanista Konstantin Jireček nebyl ve své době zdaleka jediný, kdo používal termín etnografický ve smyslu etnický. V tomto významu se pojem užíval konkrétně ve spojitosti s balkánskou tématikou ve francouzské a německé literatuře a objevoval se i v ruské a balkánských literaturách (A. Boué 1840; G. Lejean: 1861; H. Kiepert 1876; M. F. Markovič a A. F. Rittich 1887; G. Weigand 1894-1895, 1924; V. Kănčov 1895, 1900). Objevoval se však i pojem etnologie (E. Stanford 1877; W. Tomaschek 1893). Dokonce jeden a týž autor užíval oba pojmy (A. Boué 1848). Zavedení pojmu etnologie je někdy spojováno se založením Sociéte ethnologique de Paris v roce 1839, zvláště však s anglickými badateli. V českém prostředí použil už P. J. Šafařík (1842) pojem národopis ve stejném smyslu, v jakém se tehdy užíval pojem etnografie. V době Jirečkova vysokoškolského působení neexistovala etnologie, etnografie nebo národopis na akademické půdě jako samostatný vědecký obor. Současně však některé otázky tradiční kultury a etnická problematika již byly přítomny v badatelském zájmu historiků a filologů. V Riegrově slovníku naučném (1862) je etnografie (neboli národopis) definovaná jako odvětví historie, pro které je důležitá otázka národnosti (autorem hesla byl pravděpodobně J. Gebauer). Tzv. etnografické práce z 19. a počátku 20. století měly nejblíže k etnodemografii a současně podávaly mnoho informací o lidové kultuře, tedy terminologií konce 20. století etnografických či etnologických. Jejich cílem bylo identifikovat etnickou skladbu obyvatelstva zemí, oblastí i míst. Téměř všichni autoři tzv. etnografických prací z 19. a počátku 20. století sami procestovali a prozkoumali popisované oblasti, a vycházeli hlavně z vlastních pozorování a rozhovorů. Při vymezování etnik a hranic jejich rozšíření přihlíželi vedle jazyka i k dalším kritériím: náboženství, historii, antropologickému typu a psychickým specifikům, národnímu vědomí a ke způsobu života a kultuře. Poslední případ reprezentovala především tradiční kultura vesnického a městského obyvatelstva na Balkáně. Z jevů tradiční kultury přisuzovali autoři etnické vlastnosti zejména kroji, charakteristickému zaměstnání obyvatel, lidovým písním a historickým pověstem. Dostávali se tak i ke společenstvím nižších řádů včetně etnografických skupin. |