Informace o publikaci

Using a new database of plant macrofossils of the Czech and Slovak Republics to compare past and present distribution of hypothetically relict fen mosses.

Název česky Využití nové makrozbytkové databáze k porovnání současného a dávného rozšíření druhů mechorostů, považovaných za glaciální relikty
Autoři

HÁJKOVÁ Petra ŠTECHOVÁ Táňa ŠOLTÉS Rudolf ŠMERDOVÁ Eva PLESKOVÁ Zuzana DÍTĚ Daniel BRADÁČOVÁ Jitka MÚTŇANOVÁ Marta SINGH Patrícia HÁJEK Michal

Druh Článek v odborném periodiku
Časopis / Zdroj Preslia
Fakulta / Pracoviště MU

Přírodovědecká fakulta

Citace
Doi http://dx.doi.org/10.23855/preslia.2018.367
Klíčová slova calcareous fens; central Europe; fossil records; herbarium specimens; Holocene; late glacial
Popis V této práci představujeme novou paleoekologickou databázi makrozbytkových nálezů rostlin z území České republiky a Slovenska. Zároveň využíváme data z této databáze ke srovnání současného a dávného rozšíření těch druhů mechorostů, které jsou považovány za glaciální relikty flóry střední Evropy. Paleobotanická data pokrývají období od pozdního glaciálu do pozdního holocénu. Všechny druhy považované za glaciální relikty se opravdu vyskytovaly v pozdně glaciálních sedimentech, ale většinou ve stejných oblastech, odkud byly zaznamenány botanickým výzkumem od 19. století. Některé oblasti se tedy vyznačují častějším výskytem těchto druhů v minulosti i v současnosti. V některých případech se ale studované druhy vyskytovaly během pozdního glaciálu nebo raného holocénu i v oblastech, kde už se dnes nevyskytují z důvodu nevhodných podmínek prostředí. Rovněž jsme zjistili, že celkový počet pozdně glaciálních a raně holocenních výskytů studovaných druhů výrazně převyšuje počet jejich výskytů ve středním holocénu, kdy často probíhala sukcese k mokřadním lesům nebo vrchovištím. Tyto výsledky naznačují, že se opravdu může jednat o relikty z období pozdního glaciálu a raného holocénu. Zejména jsme zaznamenali ústup druhů, které vyžadují stabilně vysokou hladinu vody (Drepanocladus trifarius, Meesia triquetra a Scorpidium scorpioides). Tyto druhy ustoupily jak během holocénu, tak během současných antropogenních změn v krajině. Druhy, které jsou tolerantnější k poklesům hladiny vody, přežily dosud na větším množství lokalit (Calliergon giganteum, Hamatocaulis vernicosus, Paludella squarrosa). Makrozbytková data ale nemohou úbytek druhů přesně vyčíslit, protože počet současných lokalit vždy převyšuje počet fosilních dokladů. Důvodem je malé prostorové pokrytí makrozbytkového výzkumu. Jednotlivé analyzované vzorky navíc pokrývají jen několik čtverečních centimetrů tehdejší rašeliništní vegetace. Makrozbytková data jsou důležitou, ale ne jedinou, indicií k rozpoznání reliktnosti druhů.
Související projekty:

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info