Informace o publikaci

Dentální implantologie při léčbě následků parézy nervus facialis v dětském věku

Autoři

PRACHÁR Patrik BARTÁKOVÁ Sonia ČERNOCHOVÁ Pavlína VANĚK Jiří

Rok publikování 2013
Druh Článek v odborném periodiku
Časopis / Zdroj Česká stomatologie a Praktické zubní lékařství
Fakulta / Pracoviště MU

Lékařská fakulta

Citace
Obor ORL, oftalmologie, stomatologie
Klíčová slova paresis n. facialis; hypodoncia; dentition; augmentation; implantation
Popis Úvod a cíl. Práce se zabývá problematikou případu parézy n. facialis v dětském věku a následcích vzniklých na podkladě tohoto onemocnění. Autoři rozdělují hypodoncie na získané a dědičné. Z nich vyčleňují hypodoncie získané na podkladě agens, kam patří i paréza n. facialis. Dále popisují etiopatogenezi a charakteristiku parézy n. facialis. Ukazují souvislost mezi onemocněním a parézou n. facialis. Dále popisují souvislost vývoje stálé dentice a poškození zubních zárodků. Tato poškození odpovídají časovému rozložení ve vývoji dentice. Metody. Autoři ukazují příklad onemocnění parézy n. facialis vzniklého v 7mi letech věku. Jednalo se o juvenilní jednostrannou parézu. Byly zde hypodoncie pravé a nepravé, které byly výsledkem poškození v daném věku. Mimo problematiku zubů zde byla problematika vývoje dolní čelisti a měkkých tkání obličeje. U pacienta byl stanoven celý léčebný plán s několika stomatologickými odbornostmi. Výsledky. Jako první bylo přistoupeno k extrakcím nevyhovující dentice, která byla v důsledku nevyvinutí zubních zárodků neschopna dalšího protetického využití. Následovala augmentace alveolu především v horizontálním rozměru s částečným vertikálním zvýšením do výšky kostních sept zubů kryjících defekt. Dále byly inzerovány dentální implantáty do takto upravené dolní čelisti společně s implantací do oblasti pravé hypodoncie. Následovalo estetické doplnění měkkých tkání epitézou. Pacient byl dále hodnocen pomocí rtg zobrazení s odstupem po dobu 10 let od začátku terapie. Závěr. Paréza n. facialis je onemocnění, kde z pohledu stomatologie dochází k velmi závažnému poškození zubních zárodků ve spojitosti s věkem. Časté jsou zde augmentační techniky pro doplnění defektního alveolu především v horizontálním směru s následným ošetřením pomocí dentálních implantátů. Následně defekt měkkých tkání obličeje postižené strany nás vede k doplnění měkkých tkání v ústech za pomocí epitézy. Autoři tak kladou důraz na komplexnost ošetření s ohledem na postižení nejen stálé dentice, ale také okolních struktur.