Informace o publikaci
Jedenáct let aplikace Nařízení o dokazování ve světle judikatury Soudního dvora Evropské unie
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2016 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Časopis pro právní vědu a praxi |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | Open access časopisu |
| Doi | https://doi.org/10.5817/CPVP2016-2-8 |
| Obor | Právní vědy |
| Klíčová slova | Civil and Commercial Matters; Court of Justice of the European Union; Cross-border Taking of Evidence; Evidence Regulation |
| Přiložené soubory | |
| Popis | Nařízení Rady (ES) č. 1206/2001 ze dne 28. května 2001 o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských nebo obchodních věcech je použitelné od 1. ledna 2004. Ve vztazích mezi členskými státy Evropské unie s výjimkou Dánska se tak aplikuje již více než 11 let. Nařízení zavádí dva způsoby přeshraničního dokazování. A to dokazování dožádaným soudem na základě právní pomoci ve styku s cizinou, a dále přímé dokazování dožadujícím soudem v jiném členském státě. Nicméně, nařízení nedefinuje řadu pojmů důležitých pro vymezení jeho působnosti. Aplikační praxe však ukazuje, že tato skutečnost nezpůsobuje v členských státech zásadní problémy. Absence definic je překonávána autonomním výkladem a v posledních letech také judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Cílem příspěvku je analýza tohoto nařízení, a to zejména v kontextu relevantní judikatury SDEU. Zvláštní pozornost je věnována přínosům, ale i nedostatkům nařízení. |