Negating Collective Amnesia by Fixing Whiteness: Tacit Memorization and (un)seamless flashback of the Czech Memorials to Porrajmos

• Název česky: Negace kolektivní amnézie přes fixaci bělosti: Nevyslovené vzpomínky a (ne)jednolitý návrat do minulostí českých památníků vůči Porajmosu
• Autoři: SHMIDT Victoria
• Rok publikování: 2017
• Druh: Další prezentace na konferencích
• Fakulta / Pracoviště MU: Pedagogická fakulta
• Popis: Za účelem praktikování kolektivní paměti o genocidě proti Romům za druhé světové války, české památníky v Hodoníně u Kunštátu a v Letech, expozice v Museu Romské kultury v Brně, podporují určitý souhrn poslání ne-romskému publiku jako tomu, jemuž se nemusí vzdát povinností pamatovat. Soustředěnost na symboliku sedenterizaci Romů a akceptování klišé empatických dějin Holocaustu vede k tomu, že tyto památníky přijdou o možnost historizaci Porajmosu jako základu určování epistemologické spravedlnosti vůči Romům. Nedávné skandální známé případy nezdvořilého přístupu k těmto památníkům ze strany politiků čí chování vůči Porajmosu se často srovnává se socialistickou politikou kolektivní amnézie, a toto srovnání vyztužuje ztotožnění dvou autoritativních režimů, nacistického a socialistického. V souhlasu s mnohoúrovňovým pojmem negace od Bhaskara, dekonstruuje tato poslaní jako reálná, bezeslovná a neuvědomující ale jako dost mocné determinanty procesu vytlačení viditelná bílé nadvlády otevřeného nacistického rasismu tou neviditelnou bělotou liberálního rasismu která doprovodí česko-romské vztahy od meziválečného období do dnes. Za účelem zmapovat možnosti přetvoření reálné negace do transformativní a radikální negace běloty jako základního pilíře segregace proti Romům, můj příspěvek navazuje jedno z velkých metavyprávění, o negaci německosti, na druhé, o ohrožování zdraví českého národu romskou nákazou. Dlouhodobá snaha českého akademického prostředí a laické veřejnosti legitimizovat sledování Romů tím, že česká politika je opakem německé (z různých období) nelidské zacházení s Romy až do politiky na vyhlazování Romů, je středem ve vysvětlení toho, jakou souvislost mají politiky vůči Romům za meziválečné, válečné a povalečné období. Moje historická intervence uvádí i nové přístupy k rámování prostoru kolektivní paměti s fokusem na reflexi různých praxí sledování a monitorování Romů jako základ pochopení běloty a její vlivu na současné praxe kolektivní paměti.

Související projekty

• Diskurz a praxe péče o děti v českých zemích: segregace romských dětí a dětí s postižením od 19. století po současnost