Informace o publikaci

Autonomie vysokých škol a jejich financování v českých zemích v letech 1848–1939

Autoři

FASORA Lukáš PEČINKOVÁ Anna

Rok publikování 2020
Druh Článek v odborném periodiku
Časopis / Zdroj Český časopis historický
Fakulta / Pracoviště MU

Filozofická fakulta

Citace
Klíčová slova autonomy of higher education institutions; state-financing; 19th and 20th centuries; Czech lands
Popis Praktická realizace „humboldtovského“ konceptu vysokých škol, opřeného o autonomní rozhodování a soulad výzkumu a výuky, se v českých zemích odehrála v období mezi reformou Leo Thuna (1849–1851) a uzavřením vysokých škol nacisty v roce 1939. Vysokým školám byla poskytnuta specifická forma autonomie, která je odlišovala od jiných autonomních svazků ve veřejné sféře především v tom, že vysoké školy nedisponovaly vlastním majetkem a byly proto plně závislé na přísunu státních financí. Hospodářská závislost na státu silně ovlivňovala představu reprezentací vysokých škol o vlastní společenské roli a identitě – na jednu stranu školy respektovaly svoji roli jako státního ústavu, na druhou se snažily v některých oblastech vystupovat jako samosprávná korporace. V textu jsou analyzovány rozdíly, které v tomto směru odlišovaly pražské univerzity se starobylou tradicí a povědomím někdejší držby vlastního jmění od ostatních univerzit v českých zemích a dále univerzity jako celek od technických vysokých škol. Právě na univerzitách, zvláště jejich humanitních fakultách se postupně prosadila extenzivně chápaná představa o autonomii a šířila se odtud do dalších oblastí vysokoškolského sektoru i celé společnosti. V tomto směru byla vysokoškolská autonomie pionýrem společenské plurality a proměny v náhledu na stát od hierarchického autoritativního pojetí k pojetí liberálně-demokratickému. Současně s vrcholem vysokoškolské autonomie mezi léty 1890–1930 narůstaly krizové příznaky tohoto způsobu správy. Text sleduje zvláště problémy spojené s neefektivním využíváním státem poskytnutých financí a majetku. Nefunkčnost „humboldtovského“ systému autonomie ve 30. letech vedla stát k zásahům do rozhodování vysokých škol o ekonomických otázkách a posléze omezování autonomie vysokých škol jako celku a hledání alternativního, postliberálního způsobu řízení tohoto společensky velmi důležitého sektoru špičkového vzdělávání a vědy.
Související projekty: