Informace o publikaci
Literatura a literární věda na zlomu epoch
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2024 |
| Druh | Článek ve sborníku |
| Konference | Sultanivs’ki čytannja (Ivano-Frankivsk) |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Klíčová slova | literary currents their development and typology; changes in the social functions of art and literature; transformation of genre systems |
| Popis | Svět reflektují nejen masmédia ve svých zpravodajstvích, která jsou zřetelně ideologicky profilována, takže sliby o médiích veřejné služby se jako vejce vejci podobají slibům předvolebním. Svět reflektuje také věda a umění. Ukázalo se, že i tato dvě «média» jsou vlastně součástí těch velkých masových: věda, která není v médiích, vlastně ani není, o umění nemluvě: média určují i cenu obrazů a bestsellerovitost knih. Je to zjevně spojeno s bojem o moc, který je totální a zahrnuje přirozeně i sféru vědy a umění. Ale přece jen toto spojení není bezprostřední: umění, pokud chce zůstat uměním, si uchovává něco ze své nezávislosti na moci i penězích, na politice i ideologii, i když do nich zasahuje, neboť nemůže nebýt jejich transcendující součástí. To se ovšem týká i krásné literatury, beletrie. Její význam v dnešní době – oproti blízké i dávné minulosti – nicméně katastrofálně poklesl. Krásná literatura již neslouží tak mohutně jako zdroj obživy, nemá takovou společenskou autoritu, literatury se již politická moc nebojí, jako tomu bylo dříve v totalitních systémech. Literatura by nicméně měla hledat a nacházet lidskou identitu v různých oblastech, včetně národní a jazykové. Lidé se dělí na dvě kategorie: jedni ještě udržují starý, dnes možná už přežilý ráz umění jako něčeho ambivalentního, víceznačného, kde vedle sebe fungují hyperbola, litotes, ironie, sebeironie, groteskno, absurdno, kde není jednoznačnost, kterou milují zase ti druzí. Neboť jednoznačnost – to je smrt umění. |
| Související projekty: |