Informace o publikaci
Sociální konstruktivismus v disability studies
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2025 |
| Druh | Vyžádané přednášky |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Po té, co byl sociální konstruktivismus intenzivně aplikován nejprve na koncept rasy a následně na pojem rodu, využili jeho nástrojů rovněž akademici a aktivisté v oblasti teorie postižení. V návaznosti na výše uvedené koncepce se snaží o „denaturalizaci“ kategorie postižení a propagaci názoru, že postižení není objektivní fyziologická či mentální dysfunkce, ale kategorie, která je produktem společenských předsudků a diskriminace. Podle této koncepce existují objektivně, tedy nezávisle na lidských postojích, pouze různá těla a různé formy jinakosti v lidské formě, z nichž žádná není lepší nebo horší, normální nebo dysfunkční. Sociální konstruktivismus v teorii postižení však naráží na zásadní problém – některá postižení bolí, jiná markantně zkracují život a ta nejsmutnější z nich vedou k rychlé smrti. Některé teoretiky tato „tvrdá fakta“ vedou k revizi sociálního konstruktivismu a přijetí hybridního přístupu, podle kterého má postižení fyziologickou či mentální podstatu (dysfunkci), ale nabaluje se na ni mnoho předsudků a diskriminačních postojů, které jsou horší než samotná dysfunkce. Jsou ale tací, kteří tyto neblahé důsledky některých postižení bagatelizují a tvrdí, že i bolest či smrt jsou sociálně konstruované. V příspěvku se zaměřím na některé z těchto autorů a ukáži, že jejich názory jsou a) doslova absurdní a b) zcela podrývají původní motivace disability studies. |
| Související projekty: |