Informace o publikaci
Vzácnější příčiny dědičné dispozice k nádorům prsa a/nebo ovaria
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2023 |
| Druh | Vyžádané přednášky |
| Citace | |
| Popis | Přibližně 5–10 % případů karcinomu prsu a 15–25 % případů karcinomu ovaria vzniká na základě dědičné predispozice. Nejznámějšími predispozičními geny pro vznik nádorů prsu a/nebo ovaria jsou geny BRCA1 a BRCA2, které aktuálně objasňují 20–25 % případů dědičné formy těchto karcinomů. S příchodem sekvenování nové generace (NGS) však bylo identifikováno mnoho dalších potencionálně predispozičních genů, které s postupem času nacházejí uplatnění i v klinické praxi. Národní doporučení sledování nosičů germinálních patogenních variant v kontextu syndromu HBOC je aktuálně stanoveno pro 19 genů (ATM, BARD1, BRCA1, BRCA2, BRIP1, CDH1, CHEK2, EPCAM, MLH1, MSH2, MSH6, NF1, PALB2, PMS2, PTEN, RAD51C, RAD51D, STK11 a TP53). Funkčně se jedná především o geny homologní rekombinace, geny Lynchova syndromu důležitých pro mismatch repair (MMR), a dále geny jiných nádorových syndromů. Zárodečné patogenní varianty jsou však rutinně detekovány i v genech, jejichž asociace se vznikem solidních nádorů není přesně známá, přičemž následná péče o takové nosiče a postup vyšetřování jejich příbuzných nejsou jasně stanoveny. Důležitým tématem prediktivního genetického testování je pak také využití polygenního rizikového skóre (PRS) v klinické praxi. To by potencionálně mohlo sloužit jako nezávislý prognostický faktor, ale jeho reálné využití je stále předmětem diskuze. Studium genetických variant a porozumění jejich asociace se vznikem nádorů je tedy nadále nezbytné pro objasnění dědičného rizika pro vznik onemocnění u mnoha nosičů a pro zavedení jednotných screeningových programů. |