Zde se nacházíte:
Informace o publikaci
Zákaz sebeobviňování v kontextu dokazování v řízení o nezákonnosti postupu zadavatele v jednacím řízení bez uveřejnění
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2025 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Správní právo: odborný časopis pro oblast státní správy a správního práva |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | web časopisu |
| Klíčová slova | public procurement; prohibition of self-incrimination; negotiated procedure without publication; burden of proof; Office of Competition Protection; administrative offence proceeding |
| Přiložené soubory | |
| Popis | Článek se zabývá polemikou nad uplatňováním zásady zákazu sebeobviňování (nemo tenetur se ipsum accusare) v kontextu dokazování v řízení o přestupku vedeném Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže ve věcech zákonnosti postupu zadavatele při zadávání veřejných zakázek v jednacím řízení bez uveřejnění. Na pomyslné misky vah proti sobě autoři staví veřejný zájem v podobě ochrany hospodářské soutěže a základní (procesní) práva zadavatele jako obviněného. Jádrem diskutovaného problému je pak otázka důvodnosti uplatňování tzv. obráceného důkazního břemene ve věci naplnění podmínek pro použití jednacího řízení bez uveřejnění. Ve světle současné rozhodovací praxe je to totiž zadavatel, kdo je nucen jednat aktivně a prokazovat splnění podmínek pro použití jednacího řízení bez uveřejnění, a to např. i včetně aktivního vytváření (usvědčujících) důkazů. Ve světle zásady zákazu sebeobviňování má však obviněný (zadavatel) právo zůstat zcela nečinný. Text rozebírá právní východiska přestupkového řízení, význam zásady zákazu sebeobviňování a limity procesní aktivity zadavatele. Autoři argumentují, že v některých případech dochází k nepřiměřenému zásahu do základních práv zadavatele, neboť Úřad pro ochranu hospodářské soutěže je schopen získat rozhodné informace svou vlastní činností a plně v souladu se zásadami ovládajícími správní řízení o přestupku. Na základě principu proporcionality příspěvek navrhuje diferencovaný přístup k důkazní povinnosti a zdůrazňuje potřebu respektovat ústavní limity správního trestání. |