Informace o publikaci
Kmen kvasinky produkující rekombinantní prasečí laktoferin
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2014 |
| Druh | Technicky realizované výsledky (prototyp, funkční vzorek) |
| Popis | Laktoferin, jako člen rodiny transferinů, patří mezi proteiny, které jsou schopné vázat ionty železa. Poprvé byl laktoferin izolován z kravského mléka v roce 1939 (Sorensen a Sorensen, 1939). V roce 1960 byl popsán třemi na sobě nezávislými laboratořemi jako hlavní protein lidského mléka schopný vázat železo (Groves, 1960; Johanson, 1960; Montreuil a kol., 1960). Laktoferin je glykoprotein o molekulové hmotnosti cca 80 kDa. Molekulová struktura a sekvence aminokyselin lidského laktoferinu byly popsány v roce 1984 (Metz-Boutique a kol., 1984). V těle existuje několik významnějších zdrojů laktoferinu – myeloidní buňky, zejména neutrofilní granulocyty (Iyer a Lonnerdal, 1993; Baggiolini a kol., 1970; Saito a kol., 1993), sekreční epiteliální buňky (Baynes a Bezwoda, 1994) a ledviny (Abrink a kol., 2000). Laktoferin lze nalézt nejen v buňkách, které ho produkují, ale také ve většině slizničních sekretů - mléce, kolostru, děložních a vaginálních sekretech, semenné plasmě, slinách, žluči, pankreatické šťávě, sekretech tenkého střeva, nosu a slinách (Masson a Heremans, 1971; Brock, 1980; Masson a kol., 1966; Baker, 1994; Levay a Viljoen, 1995; Lonnerdal a Iyer, 1995; Kikuchi a kol., 2003; Baker a Baker, 2005). Laktoferin se nachází v relativně nízkých koncentracích také v krevní plasmě (Rumke a kol., 1971; Boxer a kol., 1982; Brown a kol., 1983; Broxmeyer a kol., 1983; Otnaess a kol., 1983; Chung a kol., 1985; Scott, 1989). Koncentrace laktoferinu výrazně stoupá v průběhu zánětlivé reakce. Některými autory je proto řazen mezi tzv. proteiny akutní fáze (Kanyshkova a kol., 2001). Nejvyšší koncentrace laktoferinu se však nachází přímo v místě zánětu (Birgens, 1985). |