Informace o publikaci
Vliv subkutánně podávaného interferonu beta-1a na aktivitu onemocnění u pacientů s klinicky izolovaným syndromem - observační studie ATRACT
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2019 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Ceska a slovenska neurologie a neurochirurgie |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | http://dx.doi.org/10.14735/amcsnn2019442 |
| Doi | http://dx.doi.org/10.14735/amcsnn2019442 |
| Klíčová slova | multiple sclerosis; clinically isolated syndrome; interferon beta-1a; treatment response; disease activity |
| Popis | Východiska: Řada klinických studií prokázala, že včasná léčba klinicky izolovaného syndromu (clinically isolated syndrome; CIS) může mít příznivý vliv na průběh a prognózu onemocnění. Soubor a metody: ATRACT byla observační neintervenční prospektivní nekomparativní nerandomizovaná jednoramenná otevřená multicentrická studie fáze IV, jejímž primárním cílem bylo zhodnotit vztah mezi charakteristikou CIS a odpovědí na léčbu interferonem (IFN) beta-1a podávaným v dávce 44 mg subkutánně 3× týdně. Do studie bylo zařazeno 250 osob ve věku 18-65 let s diagnostikovaným CIS, které byly léčeny IFN beta-1a. Doba sledování činila 24 měsíců. Stav pacientů byl hodnocen při vstupu do studie a při kontrolách v 6., 12., 18. a 24. měsíci od vstupu do studie pomocí Expanded Disability Status Scale (EDSS). Aktivita onemocnění byla hodnocena počtem relapsů za rok (relapse rate). Výsledky: Podíl klinicky stabilních osob dosahoval v průběhu prvního roku 75,11 % a po 2 letech 59,11 %. U 85,45 % osob nedošlo v průběhu 2 let k 3 měsíce trvající progresi skóre EDSS, podíl osob bez relapsu činil 62,67 %. Při hodnocení klinické aktivity onemocnění nebyl zjištěn významný rozdíl mezi podskupinami s mono- a polysymptomatickým CIS. Závěr: Podávání IFN beta-1a vedlo v průběhu 2 let u většiny osob s CIS ke stabilizaci onemocnění, která nebyla ovlivněna povahou CIS ani nálezem při vstupním vyšetření MR. |