Informace o publikaci
Mohou být výluky z přezkumu nejvyššími soudy neústavní?
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2025 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Soudní rozhledy |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | Repozitář MU |
| Klíčová slova | Supreme court jurisdiction; legal remedies; exclusion from review; judicial hierarchy; constitutionality |
| Přiložené soubory | |
| Popis | Zemědělské družstvo si pronajímá pozemky, na kterých vysazuje trvalý porost. Po ukončení nájmu má následně smluvní nárok na proplacení své investice. Jeden z posledních soudních sporů o takový nárok ovšem zemědělské družstvo u Okresního soudu v Břeclavi prohrálo, ačkoliv dříve v jiných případech Obvodní soud pro Prahu 5 a Krajský soud v Brně rozhodly v jeho prospěch. Na čí straně skutečně právo stojí je tady vedlejší. Důležité je, že odlišné rozhodnutí Okresního soudu v Břeclavi – pro bagatelnost pohledávky – musel z důvodu nevypořádání se s názory ostatních soudů zrušit rovnou až Ústavní soud. Proč? Protože nejvyšší instance obecných soudů spory o nižší částky neřeší. Stejně jako mnohé další. Asi nejvýraznější je v tomto ohledu nepřípustnost dovolání u rodinněprávních věcí k Nejvyššímu soudu. Kromě toho procesní předpisy vylučují kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v některých azylových nebo volebních věcech, či u mnohých procesních rozhodnutí krajských soudů. Zkrátka nejvyšší instance se nedostanou ke všem druhům sporů a s nimi souvisejícími otázkami. Ideou příspěvku je načrtnout možný argument ve prospěch neústavnosti různých věcných výluk z opravných prostředků podávaných k nejvyšším soudním instancím. Hlavní linií je přitom systémový argument existence vrcholného soudního orgánu, povolaného ke kontrole a sjednocování rozhodování nižších soudů. Zcela mimo tak ponechává pohled jednotlivce a jeho možný zájem na opakovaném přezkumu. Příspěvek se nejprve zastaví u některých z naznačených výluk u nejvyšších soudů v civilních a správních věcech. Následně se – s přihlédnutím k literatuře a judikatuře Ústavního soudu – věnuje jejich možné neústavnosti. Nepředkládá přitom imperativní závěr, ale spíše se snaží připravit půdu pro polemiku. |